6 C 157/2025-53 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 6. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 12.960 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z uvedené částky od 7. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu opřel o tvrzení, že předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne 2. 2. 2023 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které žalované poskytl částku 54.800 Kč splatnou dne 2. 2. 2025. Pohledávka byla postoupena nejdříve společnosti , právnická osoba, ., a poté žalobci. Žalovaná na úvěr vrátila jen 41.840 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. Soud zjistil, že žalovaná od předchůdce žalobce obdržela celkem 54.800 Kč (viz potvrzení o platbě na č. l. 29-32 ve spojení se zprávou banky o identifikaci účtu na č. l. 45). Soud ale nezjistil žádný právní důvod poskytnutí, protože úvěrová smlouva předložená žalobcem (na č. l. 5 a násl. soudního spisu) neobsahuje vlastní podpis žalované.4. Pohledávka na vrácení uvedené částky byla postoupena žalobci (viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 18 a násl. soudního spisu a oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 27 soudního spisu).5. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti (§ 87 odst. 1 cit. zákona).6. Z žádného z provedených důkazů totiž nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval skutečné výdaje žalované na živobytí. Z čestného prohlášení žalované (na č. l. 6 soudního spisu) vyplývá, že předchůdce žalobce při hodnocení žalované uvažoval její měsíční výdaje na domácnost ve výši 4.000 Kč; což je evidentně nedostačující částka pro dospělého člověka, natož pro domácnost s další finančně závislou osobou (jak rovněž patrno z prohlášení). Žalovaná také přiznala existující závazky se splátkami ve výši 5.000 Kč měsíčně, ani stav těchto závazků ale předchůdce žalobce nezjišťoval. Smlouva je tak absolutně neplatná i z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.7. Protože předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 54.800 Kč bez právního titulu, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, má právo na vrácení poskytnutých prostředků po odečtení částečných úhrad v celkové výši 41.840 Kč (jak tvrdil žalobce) podle § 2993 o. z.8. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, musel soud žalobu zamítnout (tj. co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku – k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení převážně úspěšným v rozsahu 76 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 1.987 Kč jako poměrná část (52 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.