6 C 195/2025-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 93.517,97 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z této částky od 22. 10. 2024 do zaplacení. Uvedl, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý dne 26. 6. 2024 na základě smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě této smlouvy úvěr ve výši 80.000 Kč. Úvěr měl být splacen do 17. 6. 2028 ve 48 měsíčních splátkách. Žalovaný zaplatil jen 5.161 Kč a na jistině a úroku dluží částku uplatněnou žalobou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud zjistil, že žalovaný od předchůdce žalobce obdržel celkem 80.000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru na účet na č. l. 24 ve spojení s potvrzením o transakci na č. l. 23 označujícím žalovaného jako majitele onoho účtu). Soud ale nezjistil žádný právní důvod poskytnutí, protože úvěrová smlouva předložená žalobcem (na č. l. 15 a násl. soudního spisu) neobsahuje vlastní podpis (vlastnoruční či elektronický) žalovaného.4. Pohledávka na vrácení uvedené částky byla postoupena žalobci (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 31 p. v. soudního spisu).5. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti (§ 87 odst. 1 cit. zákona).6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce ve vyjádření obecně uvedl, že jeho předchůdce lustroval žalovaného v dostupných rejstřících dlužníků a vycházel z údajů poskytnutých žalovaným. Z karty hodnocení klienta vyplynulo, že předchůdce žalobce vycházel z nákladů žalovaného ve výši 4.860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 5.010 Kč, že žalovaný přiznal existenci dřívějších závazků, a uvedl, že má vysokoškolské vzdělání, je ženatý, nežije s manželkou a bydlí ve vlastním domě či bytě. Z žádného z provedených důkazů ale nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval žalovaným poskytnuté údaje (například z kopie občanského průkazu na č. l. 6 bylo zřejmé, že žalovaný měl trvalé bydliště na adrese ohlašovny), že by zjišťoval a ověřoval jeho skutečné výdaje na živobytí nebo stav jeho dosavadních závazků. Smlouva je tak absolutně neplatná i z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.7. Protože předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 80.000 Kč bez právního titulu, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, má právo podle § 2993 o. z. na vrácení poskytnutých prostředků po odečtu dílčích plnění žalovaného.8. Co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení musel soud žalobu zamítnout s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení převážně úspěšným v rozsahu 70 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 8.242 Kč jako poměrná část (40 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 4.860 Kč (§ 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 4.676 Kč.