7 C 162/2025-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 24. 6. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě smlouvy o úvěru ze dne 15. 8. 2024, č. 927144002, ve výši 38 998,46 Kč, které žalované poukázal na její účet č. , č. účtu, , v. s. 4407648, a který měl být splacen do 16. 1. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, ale do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se tak do prodlení s vrácením úvěru. Dluh žalované se skládal z nesplacené jistiny ve výši 38 998,46 Kč a smluvního úroku ve výši 12 215,61 Kč. Na žalobce pohledávka za žalovanou přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (viz čl. 4-7).2. Žalovaná k žalobě při jednání uvedla, že právní předchůdce žalobce žádným způsobem neposuzoval její úvěruschopnost. Věc je proto třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení. Žalobci již vrátila 36 424 Kč, což doložila výpisy z účtu, ze kterých bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, var. symbol 927144002 zaplatila 2 800 Kč dne 29. 11. 2024, 3 000 Kč dne 16.12.2024, 5 000 Kč dne 20. 1. 2025, 1 000 Kč dne 26. 2. 2025, 3 000 Kč dne 11. 3. 2025, 4 312 Kč dne 17. 3. 2025, 312 Kč dne 17. 3. 2025 a na účet č. , č. účtu, var. symbol 4407648 částku 17 000 Kč dne 31. 3. 2025.3. Ze smlouvy o úvěru č. 927144002, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 15. 8. 2024 (viz čl. 10-11), soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě, které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 48 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 8měsíčních splátkách po 8 780,10 Kč s úrokovou sazbou ve výši 112 %. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 36 424 Kč (viz čl. 39-46).4. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta první).6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z citovaného ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost absolutní, což již bylo rovněž judikatorně vyřešeno (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.7. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, neboť právní předchůdce žalobce žádným způsobem před uzavřením smlouvy neposuzoval úvěruschopnost žalované, resp. žalobce tuto skutečnost netvrdí a ani neprokazuje.8. Protože však právní předchůdce žalobce žalované prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 38 998,46 Kč a žalovaná zaplatila 36 424 Kč, obohatila se tak na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když ten plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce, na nějž byla pohledávka co do jistiny ve výši 38 998,46 Kč za žalovanou postoupena, má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil na neplatnou smlouvu (v rozsahu dosud nesplaceném žalovanou), tedy na vrácení 2 574,46 Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.9. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.11. Žalovaná měla v projednávané věci úspěch z 80 % a má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v tomto rozsahu. Náklady řízení žalované sestávají z odměny její advokátky za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 2 180 Kč a 3x 450 Kč) dle § 7 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 téže vyhlášky za cestovné osobním automobilem z Náchoda do Rychnova nad Kněžnou a zpět dne 1.12.2025 za 600 Kč a dne 18. 12. 2025 za 600 Kč, z náhrady za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 150 Kč, celkem tedy 9 690 Kč a 80 % z této částky představuje 7 752 Kč.