7 C 76/2025-39 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobce se domáhal po žalovaném, žalobou uplatněnou u soudu 4. 4. 2025, zaplacení žalované částky s příslušenstvím, neboť žalovanému poskytl v období od 30. 6. 2024 do 16. 7. 2024 samopláteckou péči a tím mu vznikl v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nárok na úhradu této samoplátecké péče v celkové výši 226 697,62 Kč (přehled výkonu žalobce předložil na čl. 5 p. v. až 9 p. v. a 13). Tato částka byla žalobcem vyúčtována fakturou č. F24008340 (čl. 5) v částce 222 546,96 Kč ze dne 7. 8. 2024 s datem splatnosti 6. 9. 2024 a fakturou č. F24012717 (čl. 12 p. v.) v částce 4 150,66 Kč ze dne 9. 12. 2024 s datem splatnosti 8. 1. 2024.2 Opatrovník žalovaného ponechal rozhodnutí ve věci na úvaze soudu.3 Soud z listiny nazvané uznání dluhu, jehož text byl před podpisem žalovaného opatřen překladem do ukrajinského jazyka, zjistil, že žalovaný dne 12. 7. 2024 svým podpisem stvrdil, že uznává dluh vůči žalobci ve výši 110 000 Kč, vzniklý na základě poskytování zdravotních služeb žalobcem coby věřitelem od 30. 6. 2024, kdy byl žalovaný přivezen k žalobci a ten mu poskytl hospitalizační zdravotní péči včetně komplementárních vyšetření. Žalovaný jakožto dlužník vzal dále na vědomí, že dlužná částka za poskytnutou zdravotní péči, jak je výše uvedena, nemusí být konečná a že se může podle vyúčtování jednotlivých zdravotních služeb žalobce navýšit za poskytování zdravotních služeb o částku 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal rovněž uhradit.4 Soud projednávanou věc posoudil dle § 2053 o. z. a § 2636 o. z. ve spojení se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.5 Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6 Uznání dluhu není novým právním titulem závazku. Zakládá se jím právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku. Znamená to, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na kterém je, chce-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše.7 Opatrovník žalovaného v řízení netvrdil, že dluh žalovaného, který co do částky 130 000 Kč vůči žalobci uznal, nevznikl, byl splněn či jinak zanikl, a proto soud žalobě v této části vyhověl.8 Zbývající část žaloby soud posoudil dle § 2636 o. z. ve spojení se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a dospěl k závěru, že mezi žalobcem jako poskytovatelem a žalovaným coby příkazcem byla platně uzavřena smlouva o péči o zdraví ošetřovaného, zde žalovaného. Žalobce své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému na jeho žádost uvedené zdravotní výkony, žalovaný však nikoliv, neboť dosud žalobci nezaplatil cenu za provedené ošetření, když toto ošetření nebylo uhrazeno z veřejného zdravotního pojištění, neboť ošetřovaný nebyl v době ošetření pojištěn. Dle § 41 odst. 1c) zákona o zdravotních službách přitom platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem, a které nejsou hrazeny nebo částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů. Proto byl žalovaný povinen uhradit žalobci vyúčtované zdravotní výkony. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z.9 Protože byl žalobce v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v částce 12 235 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 11 335 Kč a paušální náhrady za tři úkony dle vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč.