13 C 18/2026-25 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 800 Kč s úrokem z prodlení 12,75% od 17.10.2024 do zaplacení z titulu úhrady úroku ze spotřebitelského úvěru. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal žalovanému poskytnout úvěr výši 59 000 Kč. Uzavření smlouvy žalobkyně dokládá úvěrovou smlouvou. Žalovaná částka je pak kapitalizovaným smluvním úrokem za 90 dnů z částky 59 000 Kč počínaje 16.4. 2024.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 150421 ze dne 19. 5. 2023 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se právní předchůdce žalobkyně, zavázal poskytnout žalovanému částku 59 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit při zápůjční úrokové sazbě 120 % ročně.4. Elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. října 2024, sp. zn. EPR 256027/2024 má soud za prokázané, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou tímto pravomocným platebním rozkazem uložil žalovanému zaplatit částku 59 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59 000 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.5. Soud z předžalobní výzvy zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky 11 800 Kč, nákladů právního zastoupení 3 760 Kč a že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Současně bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky.6. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v květnu 2025 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 6,6 % ročně.7. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru.8. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 120 % ročně, což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel. Z obsahu spisu vyplynulo, že ke snížení požadovaných smluvních úroků přistoupila žalobkyně až v rámci žalobního žádání. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.10. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu.11. Protože se žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaného úroku z neplatné smlouvy o úvěru, tedy úroku ve výši 10 % měsíčně za dva měsíce prodlení, rozhodl soud tak, že žalobou zcela zamítl. Na tomto závěru nemění ani nic ani fakt, že o jistině dluhu bylo rozhodnuto samostatným soudním rozhodnutím, a to platebním rozkazem Okresního soudu v , adresa, . Toto soudní rozhodnutí neobsahuje žádný výrok, který by byl pro rozhodnutí v projednávané věci závazný.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.