6 C 216/2025-72 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 50.000 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z uvedené částky od 12. 8. 2025 do zaplacení a smlouvou sjednaných nákladů na upomínání ve výši 1.000 Kč. V žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 13. 2. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v měsíčních splátkách po 7.500 Kč, ale dostala se do prodlení se splátkou splatnou 15. 3. 2025. Žalobce proto v souladu se smlouvou zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatnil.2. Žalovaná uvedla, že se stala obětí podvodu spočívajícího ve falešné nabídce investic do kryptoměn; na slíbené investice si vzala vícero půjček, nyní je v platební neschopnosti a požádala alespoň o možnost úhrady dluhu v co nejnižších splátkách.3. Úvěr poskytnutý předchůdcem žalobce žalované je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli prostředky na dálku (elektronicky prostřednictvím klientské zóny na webových stránkách žalobce) dne 13. 2. 2025 smlouvu o úvěru (viz č. l. 31 a násl. soudního spisu) se závazkem žalobce poskytnout žalované 50.000 Kč na její účet. Žalovaná se smlouvou zavázala splácet žalobci 7.500 Kč na úroku ve dvanácti po sobě jdoucích splátkách počínaje 15. 3. 2025, přičemž spolu s poslední dvanáctou splátkou úroku byla současně splatná i jistina úvěru ve výši 50.000 Kč (viz výše uvedenou smlouvu a tabulku umoření na č. l. 20 soudního spisu).8. Žalovaná na úvěr s ohledem na tvrzení žalobce o prodlení a podle tabulky umoření dluhu na č. l. 20 soudního spisu na úvěr nic neuhradila. Sama pak netvrdila opak.9. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce odkázal na přílohu smlouvy nadepsanou jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, v níž jsou uvedeny údaje sdělené žalovanou a tyto porovnávány s údaji zjištěnými z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru (viz sdělení na č. l. 45 a násl. soudního spisu). Je patrné, že analýza účtu byla automatizovaným úkonem. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její příjem činí 50.000 Kč, podle záznamu žalobce byl na účtu nalezen příjem 40.000 Kč bez bližšího vysvětlení zdroje příjmu. Není tak zřejmé, zda šlo o pravidelný příjem ze mzdy, příjem z podnikání, nebo jiný příjem, pocházející například z jiných úvěrů. Není ani zřejmé, jak žalobce dospěl k závěru o nákladech na domácnost ve výši 3.000 Kč měsíčně a na bydlení ve výši 4.000 Kč měsíčně, jež měly být zjištěny z účtu žalované. Tyto částky neodpovídají běžné zkušenosti o nákladech na bydlení a další živobytí pro dospělého pracujícího člověka. Žalobce zjistil, že žalovaná má další finanční závazky se splátkami 10.287 Kč; stav těchto závazků (celkovou výši, splatnost) však žalobce nezjišťoval. Přesto žalobce uzavřel, že žalovaná je schopna splácet na úvěr měsíčně 15.213 Kč, tedy částku, která i tak není dostatečná na poslední sjednanou splátku úvěru (úroku s jistinou v celkové výši 57.500 Kč).10. Je povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost budoucího dlužníka na základě jeho reálných příjmů a výdajů a také případných závazků. Žalobce však provedl pouze automatickou rešerši, z níž není zřejmé, jak dospěl k údajům o výdajích žalované na živobytí a o zdroji a pravidelnosti jejích příjmů. Žalobce ani nezjišťoval stav existujících závazků žalované s nemalou sumou splátek a jeho nepodložená zjištění ohledně možnosti žalované úvěr splácet jsou v příkrém rozporu s ujednáním o poslední splátce úvěru. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je tak absolutně neplatná.11. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši čerpané částky, o kterou se žalovaná ve smyslu § 2991 o. z. obohatila, neboť obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má nárok na zaplacení jistiny úvěru.12. Soud vyhodnotil (a to i z údajů dostupných v insolvenčním rejstříku, neboť žalovaná požádala o oddlužení), že v možnostech žalované je hradit dluh ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, neboť žalovaná přiznala více (až patnáct) dluhů z úvěrů (vzniklých ze stejného důvodu) a insolvenční soud ve svém usnesení o uložení povinnosti složit zálohu na náklady insolvenčního řízení dospěl k závěru, že žalovaná by v případě oddlužení splátkovým kalendářem měla ze svých příjmů na všechny závazky hradit 9.362 Kč. Nižší splátku než 1.000 Kč nebylo možné stanovit; pro žalobce by to znamenalo neúměrné prodloužení doby splácení.13. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).14. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným ze 93 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 3.784 Kč jako poměrná část (86 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 700 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu a náhrady ve výši 2.000 Kč za soudní poplatek (jenž byl přes správnou výzvu soudu zaplacen v nesprávné výši 2.040 Kč, za současné aplikace § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).