6 C 222/2025-52 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 17.202 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaná s jeho předchůdcem, , právnická osoba, ., uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované hotovostní úvěr v částce 12.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit kromě jistiny dalších 609 Kč na smluvním úroku, 5.880 Kč na úhradě za poskytnutí úvěru, 1.653 Kč na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a 2.160 Kč na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště. Žalovaná celý úvěr nesplatila a dosud dluží žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, částky uplatněné žalobou.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. Úvěr poskytnutý předchůdcem žalobce žalované byl spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud zjistil, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 19. 4. 2023 (na č. l. 9-10 soudního spisu) předal předchůdce žalobce žalované v hotovosti 12.000 Kč. V žádosti o úvěr (na č. l. 46 soudního spisu), zachycující mimo jiné osobní a majetkové poměry žalované, je uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná, pobírá mzdu ve výši 19.806 Kč, je svobodná, bydlí u rodičů, za bydlení a energie vydává 4.860 Kč měsíčně, na další živobytí vynakládá 1.500 Kč a platí měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1.000 Kč. Žalobce v doplnění žaloby na č. l. 41 tvrdil, že jeho předchůdce ověřoval příjmy a výdaje žalované z výpisů z bankovního účtu. V žádosti o úvěr je ale uvedeno, že předchůdce žalobce ověřil uvedené údaje pouze z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Žalobce ostatně předložil soudu pouze špatně čitelné snímky pracovní smlouvy a také doklady o výplatě mzdy na účet vedený na jméno , jméno FO, . Při jednání pak žalobce tvrdil, že šlo zřejmě o účet matky žalované, toto tvrzení však nebylo prokázáno.8. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru ověřoval skutečné výdaje žalované na bydlení a další živobytí (přičemž údaje uvedené v žádosti o úvěr se vymykají běžné zkušenosti o výdajích dospělého pracujícího člověka), že by zjišťoval důvod a stav existujících závazků žalované (např. to, kolik činí zůstatek a zda již tyto závazky nebyly zesplatněny), a zůstaly zde i pochybnosti o tom, zda se předložené doklady o výplatě skutečně týkaly mzdy žalované.9. Z výše uvedeného vyplývá, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovanou je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).10. Z výpisu plateb žalobce (na č. l. 12 soudního spisu) soud zjistil, že žalovaná na dluh zaplatila v nepravidelných splátkách celkem 11.100 Kč.11. Z oznámení o postoupení pohledávky (na č. l. 14 soudního spisu) soud dále zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci.12. Protože předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalované ke dni převzetí hotovosti k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z.; žalovaná totiž obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutými prostředky a částkou 11.100 Kč, kterou žalovaná žalobci vrátila.13. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).14. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo žalované, které však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.