7 C 259/2025-53 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 2. 9. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou dne 12. 2. 2025 prostřednictvím internetových stránek společnosti , Jméno žalobce, ., www., Anonymizováno, .cz., na základě, které žalované poskytl 12. 2. 2025 částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Dále si účastníci sjednali další volitelné služby za poplatky, a to za expres výplatu 199 Kč, za bezpečnou splátku 99 Kč, za SMS servis 49 Kč, a v rámci druhé až osmé splátky se vynesl úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč, který byl sjednán ve smlouvě jako náklady úvěru. V případě zesplatnění úvěru, přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině, a ty byly účtovány 3x po 735 Kč. Žalovaná si dále jednou prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky za 1 485 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, a proto jí byla účtována smluvní pokuta 3x 500 Kč. Následně pak byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady a to 3x 300 Kč a 130 Kč. Žalovaná dne 17. 3. 2025 uhradila žalobci 1 300 Kč a dne 19. 5. 2025 jí byla zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve kterém byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky a následně byl úvěr ke dni 4. 7. 2025 zesplatněn a žalovaná vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Za takto zaslaný dopis byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč. Žalobce tedy po žalované požaduje zaplacení 21 206 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 13 700 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 485 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Dále příslušenství sestávající z kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 16.8.2025 do 2. 9. 2025 a zákonný úrok z prodlení jdoucí od 3. 9. 2025 do zaplacení.Žalobce při uzavírání smlouvy posoudil schopnost žalované splácet předmětný úvěr tak, že zkoumal, zda žalovaná má u dalších společností jiné úvěry, zda je splácí, což zjišťoval prostřednictvím registrů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , dále zjišťoval, zda má žalovaná nějaké jiné závazky, které hradí, a to prostřednictvím registru , Anonymizováno, , centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a dále žalovanou podrobil důslednému credit scoringu, kdy posuzoval její příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumal několik podstatných ukazatelů, jako věk, rodinný stav a posuzoval její splátky u jiných společností atd.Žalovaná namítala, že žalobce při poskytnutí úvěru neposoudil řádně její úvěruschopnost, když nedůsledně zkoumal výši jejích příjmů a výdajů. Uvedla, že se stala obětí podvodu spočívajícího ve falešné nabídce investic do kryptoměn; na slíbené investice si vzala vícero půjček, nyní je v platební neschopnosti a požádala alespoň o možnost úhrady dluhu v co nejnižších splátkách.Žalobce při schvalování úvěru žalované vycházel z informací, že žalovaná je zaměstnána s příjmem ve výši 38 000 měsíčně a jiným společnostem splácí 10 000 měsíčně a dále činil dotazy na registry , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení 12. 2. 2025 bylo mimo jiné zjištěno, že žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 495 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci vrátit 20 650 Kč formou 24měsíčních splátek.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem tohoto řízení, když žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalované toliko z informací, které mu poskytla sama žalovaná a z informací z výše uvedených registrů. Žalobce si, ale dále nezjišťoval, jaké má žalovaná skutečné příjmy a výdaje, což lze jednoduše zjistit z jejích bankovních výpisů, výplatnic a příp. nájemní smlouvy. Už jenom nahlédnutím do bankovních výpisů by žalobce mohl zjistit, zda žalovaná disponuje volnými finančními prostředky na úhradu splátek předmětného úvěru a dále, zda má žalovaná pravidelný příjem nebo zda se jedná o příjem pocházejících např. z jiných úvěrů nebo zápůjček. Žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalované splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr jí poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalované prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 15 000 Kč, na kterou žalovaná dle shodného tvrzení účastníků zaplatila 1 300 Kč, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaná na poskytnuté plnění zaplatila 1 300 Kč a k vrácení jí tak zbývá 13 700 Kč, které jí soud uložil zaplatit žalobci formou měsíčních splátek, když žalovaná požádala o oddlužení, což bylo zjištěno z insolvenčního rejstříku, a je v jejích možnostech hradit tento dluh po 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná tako přiznala více dluhů z úvěrů vzniklých ze stejného důvodu.Ve zbytku, tj. co do všech dalších nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení úspěšný z 30 %, když odečteme úspěch od neúspěchu, a je povinností žalované nahradit žalobci náklady řízení v tomto poměru. Náklady řízení žalobce ve výši 2 664 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 849 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DP