7 C 39/2026-46 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 16. 12. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 17753 uzavřené dne 2. 2. 2024 ve výši 7 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a žalovaný byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 3. 6. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru 6. 4. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (viz čl. 10), a ta ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 postoupila na žalobce (viz čl. 12). Žalobce tak po žalovaném uplatňuje zaplacení 9 800 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 7 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení tj. od 4. 6. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. do 20. 7. 2025, v kapitalizované výši 2 884 Kč, celkem tak žalobce po žalovaném požaduje 12 684 Kč (9 800 Kč + 2 884 Kč).Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného posoudil tak, že mu žalovaný mu poskytl výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy a dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám o tom, že by žalovaný nebyl schopen poskytnutý úvěr splácet.Žalovaný se z účasti na soudním jednání omluvil z pracovních důvodů a vzhledem ke své současné finanční situaci požádal o umožnění předmětný dluh splatit ve splátkách.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným dne 2. 2. 2024 pod č. 17753 bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až do 30 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně.Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaný uvedl v žádosti o spotřebitelský úvěr č. 17753, tedy, že žalovaný je svobodný, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 40 847 Kč a jeho měsíční výdaje činí 12 000 Kč. Nejsou na něj vedeny exekuce.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného toliko z informací, které mu poskytl sám žalovaný, ale právní předchůdce žalobce si tyto informace již nijak neověřoval. Žalobce ke svému tvrzení nepředložil žádné důkazy. Právní předchůdce žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr žalovanému poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 7 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce ničeho nezaplatil, obohatil se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovaným dle § 1879 o. z. postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil, tedy na částku 7 000 Kč, které soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. S ohledem na finanční podmínky žalovaného, mu soud umožnil výše uvedený dluh žalobci splácet po 1 000 Kč měsíčně s účinností od měsíce května 2026 do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil jeho právní předchůdce na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože nelze hovořit o převážném úspěchu ve věci žádného z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na jejich náhradu nepřiznal.