10 C 48/2020 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se žalobou, podanou zdejšímu soudu dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 43 619 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly dne [datum] žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky, které byly sjednány ve výši efektivní úrokové sazby 151,58 %, což odpovídá roční nominální úrokové sazbě ve výši 95,9%. Úvěr měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč. Žalovaná však podmínky smlouvy řádně neplnila a s úhradou splátek se ocitla v prodlení, v jehož důsledku žalobce ke dni [datum] celý úvěr zesplatnil. Před zesplatněním úvěru uhradila žalovaná na svůj dluh ve splátkách celkem částku 34 878 Kč, po zesplatnění úvěru uhradila ve splátkách dále celkem částku 42 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, požadoval žalobce úrok ve výši 95,9 % ročně z neuhrazené jistiny, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kapitalizovaný částkou 23 503 Kč, náklady spojené s prodlením žalované ve výši 1 600 Kč a tři smluvní pokuty á 499 Kč za tři splátky, se kterými byla žalovaná v prodlení déle než 30 dní. 2. Žalovaná při nařízeném ústním jednání k věci uvedla, že skutečně předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřela, následně však nebyla schopna kvůli [anonymizována tři slova] i [anonymizováno] důvodům dostát svým závazkům. Se žalobcem však aktivně komunikovala a snažila se dluh dle svých možností splatit. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru a dokladu o vyplacení úvěru bylo soudem zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce žalované vyplatil dne [datum] na její bankovní účet částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 95,9 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč. Z tvrzení žalobce v žalobě se podává, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 76 878 Kč (částku 34 878 Kč před zesplatněním úvěru a částku 42 000 Kč po jeho zesplatnění dne [datum]). Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], kdy z podacího archu české pošty bylo prokázáno, že dne [datum] byla výzva žalované zaslána. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by pro rozhodnutí ve věci byly podstatné. 4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 6. Podle § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Ze shora uvedených listinných důkazů nemá soud za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že účastníci si v uzavřené smlouvě o úvěru sjednali úrok ve výši 95,9 % ročně z poskytnuté částky. Takové ujednání dle názoru soudu podstatným způsobem vychyluje rovnováhu vzájemných práv a povinností v neprospěch dlužníka, a to již samo o sobě, bez přihlédnutí k sankcím, které dlužníka stíhaly v případě porušení smlouvy. Ačkoli smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru, musí jít dle judikatury vyšších soudů o úrok přiměřený, jinak věřitel nejedná v souladu s dobrými mravy. Nepřiměřeným úrokem je úrok sjednaný ve výši, která významným způsobem převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozs. NS, sp. zn. 33 Odo 234/2005). V dané věci byl sjednán úrok ve výši 95,9 % ročně, přičemž obvyklá úroková míra bank činila dle údajů zveřejněných na internetových stránkách [obec] národní banky v době sjednání úvěrové smlouvy v průměru 10% ročně. V dané věci tedy byly úroky sjednány ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky. Z obsahu spisu je navíc zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou, přičemž spotřebiteli poskytuje platný právní řád nadstandardní ochranu. S ohledem na provedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že účastníky sjednaná výše úroku není přiměřená a v důsledku této skutečnosti pak posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou jako celek, a nemohl tedy vyhovět ani dalším nárokům na uhrazení smluvní pokuty, které žalobkyně z této smlouvy vyvozovala. 9. Vztah účastníků soud následně posoudil podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná tuto skutečnost nijak nezpochybnila. Protože žalovaná následně žalobci vrátila částku v celkové výši 76 878 Kč, nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalovaná žalobci vrátila o 26 878 Kč více, než od něj přijala. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Protože však v řízení nebylo zjištěno, že by plně úspěšné žalované jakékoli náklady řízení vznikly a tato je ani nepožadovala, rozhodl soud tak, že jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.