11 C 132/2020-14 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a dále s úrokem ve výši 23,72 procent ročně z jistiny. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytla částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 800 Kč splácet v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostal do prodlení. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a [role v řízení] se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou o půjčce ze dne [datum] [číslo] je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o půjčce, na základě které mu poskytla výše uvedenou částku, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován písemným oznámením. Podle § 2390 občanského zákoníku, účinného od 01. 01. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 tohoto zákona při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Protože bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že žalovaný nesplatil dluh v části rovnající se žalované částce, tak soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud zamítl žalobu co do úroku ve výši 23,72 procent ročně z dlužné jistiny, když ujednání o tomto úroku není součástí uzavřené smlouvy. Naopak z předmětné smlouvy je zcela patrné a zřejmé, jakou částku měl žalovaný zaplatit, tedy že má kromě zapůjčené jistiny uhradit souhrnný poplatek. Ve smlouvě není o dalším příslušenství žádná zmínka. Ujednání, na které žalobci odkazuje, je však obsaženo toliko pouze ve smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce, které však netvoří s předmětnou smlouvou jeden celek, jsou oddělené, byť jsou vytištěné na zadní stranu předmětné smlouvy. Například z nálezu Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne [datum] vyplývá závěr, na který zdejší soud ve stručnosti odkazuje, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Tento závěr je zcela nepochybně nutno vztáhnout i na ujednání o úroku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 767 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 356 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 900 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.