4 C 107/2020 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 33 260 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] se žalovaným uzavřel postupně dvě smlouvy o půjčce. První byla uzavřena pod [číslo] na jejímž základě dne 10. 6. 2016 žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení dalších částek a to 1 680 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč Poslední splátka byla stanovena na 21. 7. 2017. Žalovaný uhradil celkem 7 180 Kč. Další smlouva byla uzavřena pod [číslo] na jejímž základě dne 30. 9. 2016 žalovanému poskytl peněžní prostředky rovněž ve výši 12 000 Kč, které žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení dalších částek a to 1 680 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč Poslední splátka byla stanovena na 10. 11. 2017. Žalovaný uhradil pouze 1 610 Kč. Vydaný elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto usnesením ze dne 18. 8. 2020 zrušen. Žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba] [anonymizována tři slova] se žalovaným uzavřela smlouvy o půjčce [číslo] na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně v roce 2016 žalovanému poskytl celkem částku 24 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Strany se dohodly i na zaplacení poplatků, souvisejících se smlouvou a úroků za poskytnuté peněžní prostředky. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 11. 11. 2017. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu dokládá smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanýmy platně uzavřeny spotřebitelské smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka v celkové výši 24 000 Kč, kterou mě vrátit do 10. 11. 2017. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalovaný navíc skutková tvrzení žalobkyně nevyvrátil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 509 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 331 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 260 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.