8 C 123/2020-21 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 62 711 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] Rámcovou pojistnou smlouvu o škodovém pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o škodovém havarijním pojištění [číslo] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s celkovým ročním pojistným ve výši 3 944 Kč se čtvrtletní splatností, přičemž od následujícího čtvrtletí se výše splátek pojistného měnila v souvislosti se zařazováním a vyřazováním jednotlivých pojištěných vozidel v pojištění. Žalovaný tak byl povinen žalobkyni uhradit pojistné za období od [datum] do [datum] ve výši 986 Kč, za období od [datum] do [datum] ve výši 29 651 Kč, za období od [datum] do [datum] ve výši 29 850 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 30 460 Kč Celkem tak měl žalovaný na svůj dluh zaplatit celkem částku 92 148 Kč, avšak žalobkyni na pojistném uhradil pouze částku 30 637 Kč. Dlužné pojistné tedy činí právě částku 61 511 Kč, které žalovaný žalobkyni neuhradil ani přes zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Rámcová smlouva o škodovém pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o škodovém havarijním pojištění byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne [datum]. Z tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné v celkové výši 61 511 Kč. Toto tvrzení žalovaný nevyvrátil. 4. Dopisem žalobkyně adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby dlužné pojistné doplatil ve stanovené lhůtě s tím, že pokud tak neučiní, pojistná smlouva zanikne. 5. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle 12 odst. 1 písm.e) zák.č. 168/1999 Sb. pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka. Podle § 13 odst. 2 zák.č. 168/1999 Sb. má pak pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil splatné pojistné ve výši 61 511 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. 7. Co se týče požadovaného paušálu ve výši 1 200 Kč, představujícího náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., zde soud neshledal žalobu důvodnou, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný při sjednávání smlouvy vystupoval jako podnikatel a z dostupných evidencí nebylo ani zjištěno, že by žalovaný disponoval živnostenským oprávněním. Proto soudu nezbylo, že žalobu v uvedeném rozsahu zamítnout. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 220,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 136 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 511 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 640 Kč ve výši 2 444,40 Kč.