8 C 146/2020-18 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 10 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalovanou byla dne 23. 11. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které mu měla žalovaná vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaná se však dostala se splácením svého dluhu do prodlení a ke dni podání žaloby na něj ničeho neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 byla pohledávka postoupena žalobce, o čemž byla žalovaná informována. Žalobce požadoval po žalované uhrazení toliko dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky jdoucího od 24.2.2018. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a tento s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. Žalovaná se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené jí do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.) 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalovanou byla uzavřena dne 23. 11. 2017 smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě věřitel žalované poskytl částku 10 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet, realizovaným téhož dne, jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit úrok ve výši 8,5 % měsíčně (tedy 102 % ročně) a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v rámci předžalobní upomínky ze dne 15.6.2020. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutým úvěrem ničeho neuhradila. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, protože ačkoli shledal smlouvu o revolvingovém úvěru jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku, když výše sjednaných úroků vysoce přsahovala obvyklou úrokovou míru sjednávanou v obdobných případech ve smlouvách uzavíraných bankovními institucemi. Žalobce však má právo na vrácení půjčené jistiny, když z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 10 000 Kč, přičemž ke dni podání žaloby na svůj dluh ničeho neuhradila. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč uhradila žalobci, na kterého byla pohledávka platně převedeno smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřel s původním věřitelem. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě právního předchůdce žalobkyně ke splacení dluhu ve lhůtě do 23.2.2018. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobce je inkasní společností, zabývající se vymáháním pohledávek vzniklých většinově právě ze smluv o úvěru či ze smluv o zápůjčce, neshledal soud důvod, proč nepoužít ustanovení § 14b a.t., když projednávaný případ žádným způsobem nevybočoval z obecného rámce podávaných žalob.