8 C 182/2020-12 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu dne 8.9.2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 8 828 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si ujednali, že žalobkyně na požádání žalované poskytne peněžní prostředky do určité částky a žalovaná jí peněžní prostředky vrátí a zaplatí poplatek za čerpání úvěru a úrok. Mezi účastníky bylo ujednáno, že poplatek za čerpání úvěru činí vždy 20 % z čerpané jistiny, a má pokrýt náklady žalobce související se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištění zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervaci pro úvěr a vyplacení žalovanému, a úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. Sjednaný poplatek i úrok se ke konci příslušného kalendářního měsíce stávali součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále byla mezi účastníky pro případ prodlení se splácením dluhu sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení. Tento nárok vznikal po dobu prvních 90 dní prodlení žalovaného a smluvní pokuta se rovněž na konci každého kalendářního měsíce stávala součástí jistiny dluhu žalovaného. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, žalobce tak eviduje za žalovanou dluh ve výši 3 986. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalované dne [datum] peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, na který žalovaná provedla částečnou úhradu 1 200 Kč, jinak na svůj dluh neuhradila ničeho, a to ani poté, co jí žalobkyně zaslala písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a tento s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. Žalovaná se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené jí do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.) 4. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] byla mezi žalobkyní (dříve [právnická osoba]) a žalovanou uzavřena dne [datum]. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu. 7. Ze shora uvedených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že sjednané úroky činily 20 % měsíčně z poskytnuté částky, tedy 240 % ročně. Takové ujednání má však soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru a nepodléhala žádnému omezení. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se dlužník nachází, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou. V přezkoumávané věci však byly úroky sjednány ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky. Z obsahu spisu je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou. Smlouva spotřebitelská musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se úroková sazba u bankovních ústavů pohybovala v průměrné výši 8,5 % za jeden rok (srovnej na www.cnb.cz), tak i pokud by soud připustil, že při nebankovní půjčce se může jevit přiměřenou i úroková sazba v trojnásobné výši než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou v maximální výši 30 % za jeden rok. Z tohoto pohledu se sjednaný úrok jeví jako naprosto nepřiměřený (nemravný). S ohledem na provedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že ohledně smluvního úroku šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná, když právě úroky jsou jedním z pojmových znaků smlouvy o úvěru. 8. Vztah účastníků následně posoudil podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná tuto skutečnost nijak nezpochybnila. Z tvrzení žalobkyně v žalobě má soud za prokázané, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku 1 200 Kč, k vrácení tedy zbývá částka 3 800 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15.7.2020, která byla dle podacího archu české pošty dána do přepravy dne 17.7.2020. Žalovaná byla touto upomínkou vyzvána k úhradě svého dluhu ve lhůtě do 20.8.2020. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od 21. 8. 2020 do prodlení s plněním svého závazku a od tohoto data soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.