11 C 130/2021-14 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou dne 22. 9. 2017 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí poskytla částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná ve smlouvě zavázala spolu se souhrnným poplatkem ve výši 15 400 Kč splácet v 60 týdenních splátkách po 590 Kč. Žalovaná splátky neplatila řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostala do prodlení. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou o úvěru ze dne 22. 9. 2017 [číslo] je prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela platnou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla výše uvedenou částku, kterou se žalovaná ve smlouvě zavázala spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Protože bylo prokázáno, že byla mezi shora uvedenými smluvními stranami uzavřena smlouva o úvěru a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že žalovaná nesplatila dluh vzniklý z předmětné smlouvy, tak soud žalobě vyhověl. Podle dle § 1970 o. z. jde-li o prodlení se splněním peněžitého dluhu, může věřitel požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení vždy z nesplacené části dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 0 Kč.