4 C 127/2020-30 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 44 337 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že uvedený dluh vznikl žalovanému z titulu neuhrazeného příspěvku za zprávu domu a pozemku a příspěvku na náklady vlastní správní činnosti a za služby spojené s užíváním bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], a to za období od dubna 2020 do září 2020. Za toto období měl totiž zaplatit měsíčně částku 5 240 Kč, celkem 31 440 Kč. Kromě toho žalobce požadoval částku 12 897 Kč, představující nedoplatek vyúčtování za rok 2019. Vydaný platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto usnesením ze dne 18. 11. 2020 zrušen. Žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Písemnost byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 7. 12. 2020 vložením do domovní schránky. Výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla doručena i žalobci. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o. s. ř., a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v [obec]. Aktivní legitimace žalobce byla osvědčena výpisem z obchodního rejstříku. Z evidenčního listu se podává, že od 1. 1. 2019 měl žalovaný hradit měsíční platby související s vlastnictvím bytové jednotky (fond oprav, zálohy na společnou elektřinu, atd.) ve výši 5 240 Kč měsíčně. Tyto částky žalovaný od dubna do září 2020 opětovně nehradil, stejně jako nezaplatil nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2019. Podle § 1180 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Podle § 1181 odst. 1, 2 tohoto zákona vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Není-li určena doba splatnosti nedoplatku nebo přeplatku záloh, jsou splatné k témuž dni do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1. Soud žalobě žalobce vyhověl, neboť je zřejmé, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky v domě, která je spravována žalobcem, je povinna přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku, hradit zálohy na plnění související s užíváním bytu i uhradit včas případný nedoplatek na jejich vyúčtování. Protože byla prokázaná výše těchto plateb a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobce o tom, že za výše uvedené období tyto náklady nezaplatil, včetně úhrady za září 2019, byla žaloba shledána po právu a soud jí vyhověl. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 833 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 337 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 600 Kč ve výši 2 016 Kč.