4 C 145/2020-11 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 9 977,84 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 587, 50 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) a žalovaný uzavřeli dne 13. 12. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru č., kterou se původní věřitel zavázal vést pro žalovaného úvěrový účet s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % z aktuální dlužné částky. Z důvodu prodlení s úhradou jednotlivých splátek došlo dne 13. 6. 2017 k zesplatnění celého úvěru. Vydaný elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto usnesením ze dne 23. 10. 2020 zrušen. Žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 12. 2016 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr, včetně smluvního úroku ve výši 8,5 % měsíčně splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % z aktuální dlužné částky anebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného se podává, kdy a jaké částky žalovaný z úvěrového rámce čerpal a jakým způsobem se žalovaný dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z dopisu, adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek byl ke dni 13. 6. 2017 úvěr zesplatněn. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč, žalovaný se však dostal se splácením aktuálně čerpaného úvěru do prodlení. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s §§ 1879 a násl. o. z., smlouvami ze dne 18. 12. 2019 a ze dne 19. 12. 2019, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 977,84 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jak již bylo uvedeno výše, elektronický platební rozkaz ze dne 24. 9. 2020, vydaný zdejším soudem pod [číslo jednací] se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl zrušen. S ohledem na požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů řízení ve výši 6 934 Kč považuje soud za nutné uvést, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., které bylo s účinností od 1. 7. 2014 vtěleno do advokátního tarifu nejen s ohledem na závěry Ústavního soudu, např. III ÚS 727/2000 ze dne 17. 5. 2001, ale i s ohledem na skutečnost, že náklady řízení mnohdy několikanásobně přesahovaly žalovanou částku. O takový případ se sice v projednávané věci nejedná, ale soud má za to, že se jedná zcela jasně o řízení, vycházející z tzv. formulářové žaloby, tedy o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem, podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení představuje peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně je společností, kupující pohledávky, která podává žaloby stejného typu. Od doby, kdy lze podat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zvláštním ustáleném vzoru, se v něm, kromě označení účastníků, žalované částky či úroků z prodlení, dne a čísla uzavřené smlouvy, výše splátek a okamžiku prodlení, prakticky nic nemění. Soud má proto za to, že se jedná o typický příklad řízení, které mělo ministerstvo spravedlnosti na mysli, když byla vyhláška č. 120/2014 Sb. přijímána a nevidí proto důvod, proč by po splnění všech uvedených podmínek, nemělo být ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu aplikováno (viz např. i Ústavního soudu I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 rozhodnutí).