4 C 146/2021-10 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 34 703,92 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 6. 9. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou úvěrový účet s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách podle sazebníku. Z důvodu prodlení s úhradou jednotlivých splátek došlo dne 16. 2. 2021 k zesplatnění celého úvěru. Vydaný elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto usnesením ze dne 11. 10. 2021 zrušen. Žaloba byla žalované ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Zároveň byla žalovaná vyzvána, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřila a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a nabídla důkazy k prokázání svých tvrzení. Výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla doručena i žalobkyni. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o. s. ř., a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru s úvěrovým rámcem [číslo] ze dne 6. 9. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč a závazek žalované tento úvěr splácet. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Žalovaná je dle těchto podmínek dále povinna v případě porušení povinností vyplývajících z předmětné smlouvy zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši uvedené v příslušném sazebníku cen. Ze sazebníku žalobkyně se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu. Smluvní pokuta za porušení předmětné smlouvy je stanovena 10 % z dlužných splátek. Z výpisu z úvěrového účtu žalované se podává, kdy a jaké částky žalovaná z úvěrového rámce čerpala a jakým způsobem se žalovaná dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z dopisu banky adresovaného žalované soud zjistil, že z důvodu prodlení žalované s úhradou jednotlivých splátek byl ke dni 16. 2. 2021 úvěr zesplatněn. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, žalovaná se však dostala se splácením aktuálně čerpaného úvěru do prodlení. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Dále pak žalované vznikla v souladu s § 2048 občanského zákoníku na základě příslušného ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu stanovenou 10 % z dlužných splátek. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 567 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 389 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 703,92 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Jak již bylo uvedeno výše, elektronický platební rozkaz ze dne 27.1.2015, vydaný zdejším soudem pod č.j. EPR 14323/2015-5 se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl zrušen. Žalobkyně zároveň v zákonem stanovené lhůtě podala odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení, když se neztotožnila s tím, že jí byla odměna za zastoupení advokátem přiznána dle vyhlášky č. 120/2014 Sb.. Polemizovala s vhodností užití této vyhlášky a vyslovila názor, že soud by neměl postupovat mechanicky a § 14b advokátního tarifu by měl aplikovat výjimečně. Jak již bylo uvedeno výše, elektronický platební rozkaz ze dne 21. 9. 2021, vydaný zdejším soudem pod č. j. EPR 220617/2021-5 se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl zrušen. S ohledem na požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů řízení ve výši 11 553 Kč považuje soud za nutné uvést, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., které bylo s účinností od 1. 7. 2014 vtěleno do advokátního tarifu nejen s ohledem na závěry Ústavního soudu, např. III ÚS 727/2000 ze dne 17. 5. 2001, ale i s ohledem na skutečnost, že náklady řízení mnohdy několikanásobně přesahovaly žalovanou částku. Taktomu sice v projednávané věci není, ale soud má přesto za to, že se jedná zcela jasně o řízení, vycházející z tzv. formulářové žaloby, tedy o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem, podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení představuje peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně je společností, poskytující úvěry, která podává žaloby stejného typu po řadu let. Od doby, kdy lze podat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zvláštním ustáleném vzoru, se v něm, kromě označení účastníků, žalované částky či úroků z prodlení, dne a čísla uzavřené smlouvy, výše splátek a okamžiku prodlení, prakticky nic nemění. Soud má proto za to, že se jedná o typický příklad řízení, které mělo ministerstvo spravedlnosti na mysli, když byla vyhláška č. 120/2014 Sb. přijímána a nevidí proto důvod, proč by pro splnění všech uvedených podmínek nemělo být ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu aplikováno.