5 C 148/2021-15 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni výše uvedenou částku s odůvodněním, že ve smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 22. 9. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným kromě vedení bankovního účtu sjednali kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem, nepřekročit povolený limit a z vyčerpaného úvěru platit úroky ve výši 21,99% ročně. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22. 9. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným kromě vedení bankovního účtu č. [bankovní účet] sjednali kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem, nepřekročit povolený limit a z vyčerpaného úvěru platit úroky ve výši 21,99% ročně. Nárok z uvedené smlouvy přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, žalovaný však překročil úvěrový limit – vyčerpal 13 687,11 Kč, proto žalobkyně dne 29. 7. 2019 úvěr zesplatnila. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že překročil úvěrový limit a dluh po zaslané upomínce nezaplatil. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 914,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 687,11 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 880 Kč ve výši 1 234,80 Kč.