5 C 149/2020-14 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni výše uvedených částek s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova] se žalovaným uzavřela dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu poskytla částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem skládajícím se z kapitalizovaných úroků ve výši 1 400 Kč s tím, že úroková sazba ve výši 23,72 % ročně byla sjednána v článku 1.2 Podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč) splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne [datum], proto se zaplacení zbylé částky žalobkyně domáhá žalobou. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Smlouvou popsanou v bodu 1. odůvodnění je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla výše uvedenou částkou, které se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován písemným oznámením. Podle § 2390 občanského zákoníku, účinného od 01. 01. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 tohoto zákona při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Protože bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že žalovaný nesplatil dluh v části rovnající se žalované částce, tak soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud zamítl žalobu co do úroku z dlužné jistiny, když ujednání o tomto úroku není součástí uzavřené smlouvy. Naopak z předmětné smlouvy je zcela patrné a zřejmé, jakou částku měl žalovaný zaplatit, tedy že má kromě zapůjčené jistiny uhradit souhrnný poplatek. Ve smlouvách není o dalším příslušenství žádná zmínka. Ujednání, na které žalobkyně odkazuje, je však obsaženo toliko pouze ve smluvních podmínkách smlouvy o zápůjčce, které však netvoří s předmětnou smlouvou jeden celek, je odděleno, byť je vytištěné na zadní stranu předmětné smlouvy. Například z nálezu Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne [datum] vyplývá závěr, na který zdejší soud ve stručnosti odkazuje, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Tento závěr je zcela nepochybně nutno vztáhnout i na ujednání o úroku. Výrok o náhradě nákladů vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla úspěch pouze částečný. Soud již nyní zamítl žalobu v části na zaplacení úroků ve výši cca poloviny žalované částky, výše zamítnutých úroků se každým dnem zvyšuje s ohledem na vysokou úrokovou sazbu. Za této situace soud nepřiznal žádnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Navíc je žalobkyně inkasní společnost, jejímž předmětem podnikání je skupování pohledávek a její vymáhání. Má tedy nepochybně dostatečný vlastní aparát k sepisování formulářových žalob jako v tomto případě a zastoupení advokátem tak není účelné.