5 C 157/2020-16 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 922,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], se žalovanou dne 12. 3. 2017 uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na základě které jí poskytla částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná ve smlouvě zavázala spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč splácet v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaná splátky neplatila řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostala do prodlení. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou o půjčce ze dne 12. 3. 2017 [číslo] je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], se žalovanou uzavřela platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytla výše uvedenou částku, kterou se žalovaná ve smlouvě zavázala spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, o čemž byla žalovaná informována písemným oznámením. Podle § 2390 občanského zákoníku, účinného od 01. 01. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 tohoto zákona při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Protože bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že žalovaná nesplatila dluh v části rovnající se žalované částce, tak soud žalobě vyhověl. Soud neposoudil smlouvu ani její část jako rozpornou s dobrými mravy, přestože RPSN činí 241,97 %, protože nejvíce navyšuje částku, kterou byla žalovaná povinna vrátit, částka 4 408 Kč je za komfortní splácení, kdy zaměstnanec žalobkyně každý týden osobně v místě bydliště žalované vybíral sjednané splátky. Tato částka je tak požadována za skutečně odvedenou práci, kterou si žalovaná objednala. Zároveň úroková sazba je sjednána přímo ve smlouvě na straně 2., když přímo pod tímto ujednáním následuje podpis smluvních stran. Žalovaná si tak musela být vědoma i sjednané úrokové sazby. Podle ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku jde-li o prodlení se splněním peněžitého dluhu má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výše úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení vždy z nesplacené části půjčky ve výši stanovené v nařízení vlády č. 361/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 922,28 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.