6 C 146/2021-16 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit částku 154 703,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], dne 16. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 171 566 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Roční úroková sazba byla sjednána na 15,90 %. Dále se žalovaný zavázal dodržovat Všeobecné úvěrové podmínky [právnická osoba] a hradit náklady a výdaje vzniklé v souvislosti se smlouvou o úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením splátek se dostal do prodlení a proto žalobkyně tento úvěr zesplatnila ke dni 29. 7. 2020. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Žalobkyně požadovala přiznání nákladů řízení ve výši 33 776 Kč. Soud ve věci vydal dne 17. 5. 2021 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 114735/2021-5, který se však nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením ze dne 4. 6. 2021 č. j. EPR 114735/2021-7 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný uzavřel dne 16. 5. 2018 s [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Podepsal také úvěrové podmínky, které se staly nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Jednalo se o úvěr ve výši 171 566 Kč se sjednanou roční úrokovou sazbou 15,90 % p. a. a RPSN 17,75 % p. a. Byly sjednány měsíční splátky ve výši 3 221 Kč po dobu 95 měsíců s úhradou první splátky v červnu 2018 Poslední splátka měla být uhrazena v dubnu 2025. Z podkladů pro soudní jednání bylo zjištěno, že žalovaný nehradil sjednané splátky, resp. je hradil v nižší výši, než byla ve smlouvě dohodnuta. Zesplatňovacím dopisem ze dne 29. 7. 2020 oznámila [právnická osoba], že pro neplacení smluvených částek celý dluh žalovaného zesplatňuje. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 bylo zjištěno, že pohledávku postoupila [právnická osoba] na žalobkyni k 1. 11. 2020. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 11. 2020 bylo zjištěno, že tato skutečnost byla oznámena žalovanému. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 171 566 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet pravidelnými splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli dlužnou jistinu ve výši 154 703,72 Kč včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s občanským zákoníkem, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou svého závazku, přiznal soud žalobkyni i nárok na zákonné příslušenství, neboť dle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tedy od data 30. 7. 2020. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 776 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 189 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 154 703,72 Kč sestávající z částky 7 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 800 Kč ve výši 4 788 Kč.