6 C 154/2021-17 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň - město domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 30 388 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal 30. 5. 2018 osobně při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 27 888 Kč (jistina ve výši 15 000 Kč, úrok v pevné výši 1 444 Kč, souhrnný poplatek ve výši 7 350 Kč, úhrada za administrativní činnost 1 394 Kč a úhrada za splátky v hotovosti v místě bydliště 2 700 Kč) formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 30. 7. 2019. Žalovaný své závazky nehradil včas a řádně. Poslední splátka byla uhrazena dne 10. 12. 2018 ve výši 500 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, a to na jistině 11 732,09 Kč, úroku 879,28 Kč, poplatku 2 070,70 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 069,04 Kč a na poplatku za splátky v hotovosti 5 636,89 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok 15 % p. a. a zákonný úrok 10 % p. a. Úroky z prodlení smluvní i zákonné za období od 31. 7. 2019 do data postoupení pohledávky kapitalizovala částkami 2 125,16 Kč a 1 449,83 Kč. Usnesením Okresního soudu [okres] ze dne 11. 2. 2021 č. j. EPR 326085/2020-7 byla vyslovena místní nepříslušnost a věc postoupena zdejšímu soudu. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 3. 2021 Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 30. 5. 2018 se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které mu byly hotově poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok v pevné výši 1 444 Kč, souhrnný poplatek ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 394 Kč a úhradu za splátky v hotovosti v místě bydliště 2 700 Kč, celkem částku 28 888 Kč formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, nejpozději do data 30. 7. 2019. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil poslední splátku ve výši 500 Kč dne 10. 12. 2018. Žalobkyně má proto nárok na úhradu: jistiny 11 732,09 Kč, úroku 879,28 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 070,70 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 069,04 Kč, poplatku za splátky v hotovosti 5 636,89 Kč, smluvní pokuty 9 000 Kč, vyčíslených úroků smluvních 2 125,16 Kč a zákonných 1 449,83 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 15 % ročně a smluvní pokuta. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni s účinností ke dni 8. 7. 2020. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 11. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně odeslal na adresu žalovaného upomínku o zaplacení dlužné částky. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný čerpal hotově. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit způsobem stanoveným úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného souhrnného poplatku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovanému se během řízení nepodařilo prokázat, že vymáhanou pohledávku již zaplatil, a proto mu vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy přešlo na žalobkyni procesní nástupnictví, tedy ode dne 21. 5. 2020. Úrok z prodlení do tohoto data žalobkyně kapitalizovala a soud proto přiznal ve výroku rozsudku kapitalizované částky úroků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu snížených nákladů řízení v částce 3 394 Kč. Soud má za to, že v tomto případě jsou splněny všechny požadavky pro uplatnění § 14b o. s. ř., a zejména, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru ve skutkově totožných věcech, když v těchto vzorech se prakticky kromě jména žalovaného a výše žalované částky nemění dalších významných skutečností. Přiznané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 216 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 388 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.