6 C 157/2021-16 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 20 880 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 5. 2018 a náklady řízení ve výši 2 288 Kč Touto smlouvou se původní věřitel, společnost [právnická osoba], zavázal poskytnout žalované úvěr 12 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 2 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,31 % ročně, poplatku 2 400 Kč a inkasa splátek ve výši 4 800 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 7. 2019. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, uhradila pouze částku 720 Kč, a to na úrok 560 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 160 Kč. Žalovaná je v prodlení s úhradou jistiny 12 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 8 880 Kč, celkem částky 20 880 Kč. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Soud ve věci vydal dne 3. 6. 2021 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 133438/2021-5, který se však nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením ze dne 23. 6. 2021 č. j. EPR 133438/2021-7 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 5. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými 60 týdenními splátkami po 360 Kč, a to včetně smluveného úroku. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě porušení žalovanou. Ze sazebníku původního věřitele vyplývá výše poplatků účtovaných žalované. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisu původního věřitele žalované soud zjistil, že jeho obsahem je předžalobní výzva žalované k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalované vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků a poplatků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s občanským zákoníkem, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které žalobkyně do data postoupení pohledávky kapitalizovala. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 288 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 836 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 880 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.