6 C 221/2021-48 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 49 124 Kč s úrokem 10% ročně od 24. 4. 2020 do zaplacení, dále částku 19 002 Kč a dále úrok 83,71 % ročně z částky 39 310 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 100 224 Kč. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 17. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které obdržela částku 40 000 Kč, který jí byla dne 17. 12. 2019 vyplacena. Žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost čerpanou částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými 24 měsíčními splátkami ve výši 3 596 Kč počínaje měsícem leden 2020. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, uhradila pouze dne 17. 1. 2020 částku 3 596 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 22. 4. 2020 Částku 19 002 Kč žalobkyně nárokovala jako smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy. Žalobkyně požadovala přiznání nákladů řízení ve výši 24 081 Kč. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 12. 2019 a z karty klienta soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 596 Kč, celková splatná částka 86 304 Kč, výpůjční úroková sazba 83,71 % p. a., RPSN 124,6 % p. a. Z přehledu plateb a karty klienta byla zjištěno, že žalovaná uhradila na svou pohledávku dne 17. 1. 2020 částku 3 596 Kč. Dle přílohy [číslo] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr se žalovaná zavázala splácet pojištění 116 Kč měsíčně. Z oznámení ze dne 22. 4. 2020 a dále z výzev k zaplacení ze dne 19. 3. 2020 a 17. 4. 2020 je zřejmé, že žalovaná byla informována žalobkyní o tom, že je v prodlení se splácením úvěru s upozorněním, že dojde k jeho zesplatnění. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Dle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť uvedená smlouva o úvěru je pro svůj rozpor s dobrými mravy neplatná, kdy žalovaná měla vedle z poskytnutých 40 000 Kč vrátit během 24 měsíců 83 520 Kč při úroku 83,71 % p. a. a RPSN 124,6 % p. a. Smlouva zakotvuje povinnost žalované platit úrok zcela nepřiměřeně vysoký (v této věci ve výši 83,71 % ročně v nominální sazbě), ačkoli v té době obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v roce 2014 cca 7 % ročně (srovnej měnové statistiky na [webová adresa]) a z jiné činnosti je soudu známo, že ani u vysoce rizikových nezajištěných úvěrů poskytovaným např. prostřednictvím kreditních karet banky nepožadovaly úrok přesahující 30 %, přičemž za nepřiměřený se považuje úrok tyto sazby podstatně převyšující. Sazba uvedená v úvěrové smlouvě je z tohoto pohledu extrémní. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právě úroky jsou pojmovým znakem úvěrové smlouvy. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak přijetím peněžité hotovosti obohatila o částku 40 000 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 3 596 Kč. Ze shora uvedených důvodů proto soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 36 404 Kč žalobkyni uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud určil dle požadavku žalobkyně v žalobě. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. S ohledem na shora uvedené závěry nezbylo soudu, než žalobu ve zbývající části zamítnout. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl každý z účastníků úspěch jen částečný, a to žalobkyně byla úspěšná ze 64 %, neúspěšná z 36 %, má proto nárok na 28 % požadovaných nákladů. Požadovala přiznání nákladů v celkové výši 24 081 Kč za 4 úkony právní služby po 3 860 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč, cestovné 246 Kč, náhradu za zmeškaný čas na cestě 200 Kč, DPH 3 588 Kč a soudní poplatek 3 407 Kč. Soud přiznal žalobkyni, úspěšné ve věci v podílu 28 % náklady řízení ve výši 6 743 Kč.