8 C 120/2021-11 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 28.4.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 6 000 spolu s kapitalizovaným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 3 000 Kč s tím, že tento dluh vyplývá žalovanému z úvěrové smlouvy [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 23.11.2018 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 6 000 Kč, který žalovaný řádně vyčerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku věřiteli vrátit, a to jednorázově do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí spolu s poplatkem ve výši 1 380 Kč. Žalovaný však svoji povinnost uhradit svůj dluh včetně příslušných poplatků nesplnil, na svůj dluh ničeho neuhradil a tím mu dle smlouvy vznikla další povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Následně původní věřitel Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 11. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr jednorázově do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí spolu s poplatkem ve výši 1 380 Kč. Pro případ prodloužení splatnosti úvěru byl sjednán poplatek za každý měsíc prodloužení ve výši 1 380 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně, roční procentní úroková sazba činila dle smlouvy 1 141,20 %. Pro případ porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady na písemné upomínání ve výši 1 200 Kč za odeslání upomínky po 45 dnech prodlení, 500 Kč za odeslání upomínky po 120 dnech prodlení, 800 Kč za odeslání upomínky po 210 dnech prodlení a 50 Kč za odeslání jakékoli jiné upomínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 soud zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo], [IČO] jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 380 Kč ve lhůtě 30 dnů. Pro případ dalšího prodloužení smlouvy, které bylo smlouvou umožněno až o 13 měsíců, se pak zavázal uhradit za každý měsíc jejího prodloužení opět částku 1 380 Kč. Běžný úrok byl účastníky sjednán ve výši 279,83 % ročně, RPSN úvěru pro případ, že nebyl prodloužen, činila 1 141,20% a ačkoli poté se s každým jednotlivým prodloužením úvěru dramaticky zvyšovala, smlouva tento fakt žádným způsobem nereflektovala. Taková smluvní ujednání má soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2014, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 za odporující dobrým mravům. Předmětná smlouva byla uzavřena s úrokem dosahujícím výše téměř 280% ročně, a to pouze po dobu základní doby splatnosti, která činila 30 dnů ode dne poskytnutí finanční částky. Následně se poplatky, které byl žalovaný povinen v souvislosti s případným prodloužením smlouvy uhradit násobily, když za každý měsíc prodloužení úvěru činil tento poplatek částku 1 380 Kč. Podmínky smlouvy byly dle názoru soudu nastaveny extrémním způsobem v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a nerovnováha, založená sjednáním nepřiměřeně vysoké úplaty za poskytnutí úvěru (RPSN daného úvěru činilo 1 141%, ačkoli obvyklá RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu činila cca 9%) navíc ve spojení se sjednáním nejvyšší možné smluvní pokuty pro případ prodlení dle zákona o spotřebitelském úvěru je v dané věci tak výrazná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy,. Je nutné přihlédnout k tomu, že původní věřitel je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a jeho konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Původní věřitel při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany. 12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté původním věřitelem s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 6 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši 6 000 Kč žalobkyni, která nabyla pohledávku za žalovaným na základě řádně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávky a výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne 8. 9. 2020, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 9. 9. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 14. 9. 2020 a desátý den od jejího obdržení měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 24.9.2020. Protože tak neučinil, dostal se následujícího dne, tedy 25.9.2020 do prodlení, a od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. 13. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 298 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení ad