8 C 121/2021-20 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 34 745,70 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Ke smlouvě byla účastníky uzavřena Dispozice, kterou byl sjednán specifikovaný úvěrový rámec. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami stanovenými jako procentu z částky vyčerpaného úvěrového rámce, splatnost jednotlivých splátek byla uvedena na výpise z účtu. Z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek přistoupila žalobkyně dne [datum] k zesplatnění celého úvěru, o čemž žalovaného informovala zaslaným Oznámením o prohlášení úvěru za splatný. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši 29 935,76 Kč, obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 1 501,99 Kč, úrok z prodlení z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku, kapitalizovaný ke dni [datum] v částce 1 807,95 Kč a poplatky za písemné upomínání a přečerpání úvěrového rámce v celkové výši 1 500 Kč (částka 600 Kč byla účtována za odeslání upomínky a částka v celkové výši 900 Kč byla účtována za tři měsíce přečerpání úvěrového rámce). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 12 % ročně splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 2 % z aktuální dlužné částky. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Strany si ve smlouvě mimo jiné sjednali pro případ přečerpání úvěrového rámce poplatek ve výši 300 Kč měsíčně a dále smluvní pokutu ve výši 600 Kč za zaslání každé upomínky. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného se podává, kdy a jaké částky žalovaný z úvěrového rámce čerpal a jakým způsobem se žalovaný dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek byl ke dni [datum] úvěr zesplatněn. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však sjednaný úvěrový rámec přečerpal a zároveň se dostal se splácením aktuálně čerpaného úvěru do prodlení. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě, které žalovaný nevyvrátil,však žalovaný ani poté žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Dále pak žalovanému vznikla v souladu s § 2048 občanského zákoníku na základě příslušného ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu stanovenou částkou 600 Kč za odeslání písemné upomínky a smluvní pokutu v celkové výši 900 Kč za překročení úvěrového rámce. 7. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, přičemž žalovaný nevyvrátil její tvrzení, že svůj dluh z citované smlouvy o úvěru dosud neuhradil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 568 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 390 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 745,70 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud v daném případě dospěl k závěru, že je namístě použít § 14b shora citované vyhlášky, když z podané žaloby, která je až na nejnutnější skutková tvrzení zcela obecného rázu, je zjevné, že tato byla podána na ustáleném vzoru, přičemž žalobkyně je velkým bankovním ústavem, který takové typy žalob podává opakovaně. Výše žalované částky pak nepřekročila 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tím byly splněny veškeré podmínky nutné pro použití tohoto ustanovení.