8 C 134/2021-12 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 15.6.2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 137,16 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 4. 2020 smlouvu o kontokorentním úvěru k bankovnímu účtu č. [bankovní účet], kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného úvěrový účet s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do jednoho roku od každého prvního čerpání následujícího po splacení úvěru v plné výši. Protože žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními přečerpal úvěrový rámec poskytnutého úvěru, přistoupila žalobkyně dne 1. 10. 2020 k zesplatnění celého úvěru a převedla pohledávku ve výši 10 834,06 Kč na evidenční pohledávku. Žalovaný však ani poté, přes četné upomínání ze strany žalobkyně, na svůj dluh ničeho neuhradil, a žalobkyni proto nezbylo, než se svého práva domáhat podanou žalobou. Ke dni podání žaloby žalovaný ze shora uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni dlužil celkem částku 12 137,16 Kč, skládající se z jistiny ve výši 10 834,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 651,55 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 651,55 Kč. Oba typy úroků byly žalobkyní uplatněny v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 1.10.2020 do 15.6.2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze Smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně splatit vždy nejpozději do jednoho roku od každého prvního čerpání následujícího po splacení úvěru v plné výši. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z dokumentů„ Stav úvěru v minulosti“ a„ mimořádný výpis zaúčtovaných transakcí“ bylo zjištěno, že žalovanému vznikl nejpozději ke dni 30.9.2020 na účtu nepovolený debet ve výši 10 834,06 Kč, který byl téhož dne převeden na evidenční účet. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek byl ke dni 1. 10. 2020 úvěr zesplatněn. Dále má soud předloženými listinnými důkazy za prokázané, že žalovanému byly opakovaně zasílány písemné výzvy k zaplacení dluhu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však porušil podmínky úvěru, a proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 042 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky včetně DPH ve výši 42 Kč neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.