8 C 139/2021-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 16.6.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 399 447,78 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy, kterou mezi sebou účastníci dne 11. 2. 2020 uzavřeli. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 400 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků a sjednaného pojištění splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 7 108,89 Kč měsíčně. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne 13. 11. 2020 prohlásila celý dluh žalovaného ke dni 11.11.2020 za splatný. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal jej žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,7 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 7 108,89 Kč. Ke smlouvě bylo dále sjednáno pojištění, pojistné činilo částku 704 Kč měsíčně a bylo splatné spolu s pravidelnou splátkou. Výpisem z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaný dne 11.2.2020 předmětný úvěr zcela vyčerpal a dále bylo z těchto výpisů zjištěno, jakým způsobem žalovaný předmětný úvěr hradil. Z oznámení žalobkyně o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že dne 13.11.2020 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr na částku 400 000 Kč za splatný ke dni 11.11.2020, a poskytla žalovanému lhůtu do 27.11.2020 pro jeho uhrazení s tím, že nesplacená jistina činí 397 627,78 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti činí 39 129,88 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady na upomínání činí 3 520 Kč a náklady na upomínání pak 300 Kč. Z tvrzení žalobkyně v žalobě se podává, že žalovaný následně na svůj dluh již nic neuhradil, a to ani poté, co mu byla z její strany zaslána předžalobní výzva. Bylo na žalovaném aby v řízení prokázal opak, ale nestalo se tak. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 14,7 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z čl. 11 uzavřené smlouvy, a prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Dále pak žalovanému vznikla na základě příslušného ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu stanovenou částkou 600 Kč za každé zaslání písemné upomínky a částkou 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 004 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 978 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 399 447,78 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč.