8 C 141/2020 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 3. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 27 320 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byly žalované v den uzavření smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím úvěru se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku ve výši 10 320 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 360 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24 % ročně, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, který byl splatný při podpisu Smlouvy, poplatek za správu úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč. Celková dlužná částka ve výši 21 840 Kč (po odečtení poplatku za uzavření Smlouvy, jenž byl splatný při jejím podpisu), se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná však na svůj závazek uhradila pouze poplatek za uzavření Smlouvy ve výši 480 Kč a dále částku v celkové výši 520 Kč. Do prodlení s úhradou splátek se žalovaná dostala dne 16.10.2018, když řádně neuhradila první splátku splatnou dne 15.10.2018. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 15.11.2019, nastala splatnost celého úvěru. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně plněna, požadoval žalobce taktéž zákonný úrok z prodlení jdoucí od 17.11.2019 a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které byla žalovaná v prodlení, kapitalizovaný částkou 6 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K jednání, nařízenému na den 1.12.2020 se žalovaná nedostavila, právní zástupce žalobce se z jednání omluvil a požádal, aby soud věc projednal v jeho nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne [datum] Smlouva o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 12 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit žalobci úrok z poskytnuté jistiny ve výši 24 % ročně, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, splatný při pospisu smlouvy, poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit částku 22 320 Kč, a to ve formě 14 měsíčních splátek po 1 560 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. V čl. V. odst. 4 byla pro případ prodlení dlužníka sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k okamžité úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7. 4. 2020, kdy z podacího archu české pošty bylo prokázáno, že téhož dne byla výzva žalované odeslána. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila celkem částku 1 000 Kč (480 Kč na poplatku a dále částku 520 Kč), bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč uhradit dále částku 10 320 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na čtyři části (poplatek za sjednání smlouvy, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a kapitalizovaný úrok, nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobce je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřel. Sjednané poplatky tak představují skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil žalobce navodit. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaná neuhradila žádnou ze splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobcem požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl vůbec žádné náklady. Navíc položka hotovostního inkasa činí nejvyšší částku v rámci účtovaného poplatku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok přesahující 100 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2018 činila cca 10 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 12 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 1 000 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 11 000 Kč žalobci uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 7. 4. 2020, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána téhož dne k poštovní přepravě. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 14. 4. 2020 a dne 15.4.2020 se tak žalovaná dostala s plněním svého závazku do prodlení. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (zde nutno úspěch odvíjet od žalované částky v součtu s kapitalizovaným příslušenstvím). Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.