8 C 143/2021-92 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovanou uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 6. 4. 2017 žalované poskytl částku 2 500 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 2 500 Kč - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 2 500 Kč v kapitalizované výši 1 250 Kč Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] dne 6. 4. 2017 žalované poskytl částku 2 500 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 7. 5. 2017 nevrátila. Věřitel byl proto oprávněn po žalované dle čl. 5 požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.7.2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 19. 8. 2019 a 14. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Zároveň byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy spotřebitelské úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; byla-li ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejíchž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1% denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., byť si účastníci nesjednali úroky za poskytnutí úvěru, přičemž požadovaný úrok z prodlení a smluvní pokuta neodporují příslušným zákonným ustanovením (zákonný úrok z prodlení je žalobkyní požadován ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti pohledávky). Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Protože žalovaná v řízení neprokázala, že svůj dluh z uzavřené smlouvy již, byť částečně, uhradila, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 750 Kč sestávající z částky 100 Kč za jeden úkon a z částky 200 Kč za dva úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.