8 C 160/2021-23 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne 3.9.2020 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 13 974,53 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaná uzavřeli dne 23. 7. 2018 smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se původní věřitel zavázal zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet] a současně dle článku„ Bankovní produkty a služby“ umožnil žalované na její žádost čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaná tento kontokorentní úvěr čerpala v celkové výši 12 438,29 Kč, avšak dostala se do prodlení s úhradou svých smluvních závazků ze smlouvy, a tak původní věřitel využil svého práva, a předmětnou pohledávku ke dni 9.7.2019 zesplatnil. Celkový dluh žalované se skládá z dlužné jistiny ve výši 12 438,29 Kč, smluvních poplatků ve výši 600 Kč a úroků z prodlení ve výši 936,24 Kč. 2. Usnesením ze dne 2.6.2021, č.j. 14 C 128/2021-17 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 23. 7. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet a zároveň jí poskytnout spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno], a to povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit. Dle Dispozic k citované smlouvě sjednaných jejími účastníky dne 3.9.2018 má soud za prokázané, že výše povoleného limitu činila 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet včetně úroku ve výši 21,99 % ročně. Minimální měsíční kreditní příjem byl stanoven na 50 % povoleného limitu. Nedílnou součást smlouvy tvoří Základní produktové podmínky spotřebitelského úvěru a Sazebník poplatků, ze kterého bylo soudem zjištěno, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu. Z výpisu z úvěrového účtu žalované se podává, kdy a jaké částky žalovaná z úvěrového rámce čerpala a jakým způsobem se žalovaná dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z dopisu banky adresovaného žalované soud zjistil, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání produktu [anonymizováno] (přečerpání povoleného limitu), přistoupil původní věřitel k ukončení poskytování služby [anonymizováno] žalované, a to s účinností k 12.2.2019. Zároveň žalovanou vyzval, aby debetní zůstatek ve výši 11 649,41 Kč ihned uhradila vkladem na svůj běžný účet. Protože úhrada nebyla provedena, otevřel původní věřitel žalované úvěrový účet [číslo] kam byl převeden dluh žalované v aktuální výši 12 438,29 Kč a žalovaná byla vyzvána, aby tento úvěr uhradila v 8 měsíčních splátkách po 1 554,78 Kč. Datum první splátky bylo stanoveno na 4.4.2019. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě však žalovaná ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020 převedl původní věřitel pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Bylo na žalované, aby vyvrátila tvrzení žalobkyně, že svůj dluh vzniklý přečerpáním úvěrového rámce řádně uhradila, ale nestalo se tak. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, žalovaná však nedodržela podmínky sjednané smlouvou, když úvěrový rámec překročila, a proto původní věřitel dluh žalované převedl na úvěrový účet. Žalovaná však na svůj dluh ani poté ničeho neuhradila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s §§ 1879 a n. občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 8. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 974,53 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.