8 C 204/2020-11 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit 13 923,01 Kč s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet minimálními splátkami ve výši 2 % z čerpaného úvěru. Roční úroková sazba pro hotovostní čerpání byla sjednána ve výši 29,99 % a pro bezhotovostní čerpání úvěru ve výši 25,8 %, RPSN bylo sjednáno ve výši 41,25 %. Protože žalovaná řádně a včas nehradila minimální splátky poskytnutého úvěru, byl úvěr dne [datum] zesplatněn. Žalovaná pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 11 997,40 Kč, úroku z prodlení z dlužné jistiny, kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře v částce 311,60 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 614,01 Kč. Ve věci byl zdejším soudem dne 19.11.2020 vydán pod č.j. EPR 297749/2020-6 elektronický platební rozkaz, který byl žalované dne [datum] řádně doručen. Součástí platebního rozkazu, byla výzva žalované dle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), které byla zároveň poskytnuta lhůta k vyjádření v rozsahu 30 dní od uplynutí lhůty k podání odporu. Povinnost vyjádřit se a zabránit tak fikci uznání splní žalovaná tím, že v odůvodnění odporu uvede skutkové okolnosti, na nichž staví svou obranu, a označí důkazy, nebo tím, že odpor neodůvodní a v určené lhůtě se ve věci vyjádří samostatným kvalifikovaným podáním (R 65/05). Žalovaná podala proti vydanému platebnímu rozkazu dne [datum] odpor, který však nijak neodůvodnila, a to ani ve lhůtě třiceti dnů od uplynutí lhůty k podání odporu ani ve dnech následujících. Žalovaná rovněž soudu nezaslala ani vyjádření kterým by soudu sdělila, jaký vážný důvod mu v tom brání. Soud proto, s ohledem na poučení, kterého se žalované dostalo, rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť nečinnost žalované zakládá fikci, že žalovaná nárok, který je proti němu uplatňován, uznává, když se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. Ve smyslu § 153 a) odst. 4 o. s. ř. nemuselo být pro vydání rozsudku pro uznání nařízeno jednání a došlo pouze k vyhlášení rozsudku dle § 156 o. s. ř. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku z titulu smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 923,01 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně je bankovním ústavem a obdobných žalob z titulu smlouvy o úvěru podává u soudů v České republice desítky (u zdejšího soudu se jedná o věci vedené pod sp. zn. např. 5 C 149/2019, 5 C 107/2020). Protože projednávaný případ žádným způsobem nevybočuje z běžného rámce žalob tohoto druhu, má soud za to, že byly v daném případě splněny veškeré podmínky pro použití § 14b shora citované vyhlášky.