8 C 24/2021-156 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 13.11.2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je vlastníkem finanční částky 3 988 Kč a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 24.10.2016 Rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě následně žalobkyně uzavřela se žalovanou celkem tři samostatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. První Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla uzavřena dne 13.2.2019 a žalobkyně na jejím základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 1 500 Kč s tím, že žalovaná tuto částku žalobkyni vrátí zpět spolu se sjednaným úrokem ve výši 300 Kč. Druhou Smlouvu o úvěru [číslo] účastníci uzavřeli dne 13.3.2019 a žalobkyně na jejím základě poskytla žalované finanční prostředky opět ve výši 1 500 Kč s tím, že žalovaná tuto částku žalobkyni vrátí zpět spolu se sjednaným úrokem ve výši 300 Kč. Konečně třetí Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřeli účastníci dne 2.5.2019 a žalobkyně na jejím základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 1 000 Kč s tím, že žalovaná tuto částku žalobkyni vrátí zpět spolu se sjednaným úrokem ve výši 100 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky v celkové výši 4 000 Kč po sjednanou dobu užívala a následně je vrátila žalobkyni v plné výši zpět, a to včetně sjednaného úroku, účelně vynaložených nákladů a pokut z prodlení v celkové výši 3 988 Kč. Následně žalovaná žalobkyni prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 3 988 Kč, tedy částky představující všechny úhrady žalované nad rámec jistiny citovaných úvěrů s tím, že všechny shora uvedené Smlouvy o úvěru, které mezi sebou účastníci sjednali, jsou neplatné. Posléze žalovaná podala prostřednictvím svého právního zástupce návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem ve smyslu § 8 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v nichž se domáhá určení neplatnosti výše uvedených Smluv o úvěru a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 998 Kč. Vzhledem k tomu vznikl mezi účastníky řízení spor o vlastnické právo k finanční částce ve výši 3 988 Kč založený na nutném předchozím posouzení předběžné otázky platnosti Smluv o úvěru. Protože žalovaná nepředložila svoji věc k rozhodnutí příslušnému soudnímu orgánu, má žalobkyně naléhavý právní zájem domáhat se u nadepsaného soudu určení vlastnického práva k předmětné finanční částce, a to zejména pro stanovení právní jistoty v právních vztazích mezi žalovanou a žalobkyní a předejití dalších sporů, které by nutně následovaly. Žalobkyně dále uvedla, že bezprostředně hrozí zásah do jejího vlastnického práva k těmto finančním prostředkům, nebude-li toto její právo výslovně potvrzeno pravomocným rozsudkem soudu. Bezprostřední ohrožení právního postavení žalobkyně pak plyne z kroků žalované, které podniká nehledě na vyjádření žalobkyně a její přesvědčení, že citované uzavřené Smlouvy o úvěru byly sjednány platně. Žalobkyně dále uvedla, že v jednání žalované, která se žalobkyní sjednala celkem tři samostatné smlouvy o úvěru, poskytnuté finanční prostředky užívala a následně platnost uzavřených smluv sporuje, spatřuje zjevné zneužití práva, které nepožívá žádné ochrany. 2. Žalobkyně ve svém vyjádření k žalobě (čl. 81 a násl.) uvedla, že podáním žaloby se žalobkyně snaží obejít práva žalované jako spotřebitele řešit spor vyplývající ze spotřebitelských úvěrů u Finančního arbitra dle zákona č. 229/2002 Sb., a snaží se přenést spor k civilnímu soudu, čímž žalovanou, jako spotřebitele zkracuje na jejích právech, neboť ta má v řízení před Finančním arbitrem zaručeno výhodnější procesní postavení než v civilním řízení (např. aktivní zjišťování důkazů Finančním arbitrem, absence poplatkové povinnost, absence náhrady nákladů řízení). Dle příslušných právních předpisů je přitom proti rozhodnutí Finančního arbitra možná soudní ochrana, ale až poté, co Finanční arbitr rozhodne ve věci samé a dále rozhodne o případných námitkách proti jeho rozhodnutí. Žalobkyně tedy nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětné finanční částce, když stejného výsledku, a tedy i jistoty, zda je či není vlastníkem částky 3 998 Kč by dosáhla v řízení před Finančním arbitrem, které již bylo zahájeno, případně v navazujícím soudním řízení proti rozhodnutí Finančního arbitra. Jednání žalobkyně tak představuje obcházení zákona. Dále žalobkyně uvedla, že žalobě nemůže být vyhověno ani s ohledem na skutečnost, že žalobkyně požaduje určení vlastnického práva k druhově určeným a blíže nespecifikovaným věcem (penězům), které nelze jednoznačně určit, ačkoli žaloba na určení vlastnického práva musí být podána ve vztahu k individuálně určené věci nebo konkrétně specifikovaným druhově určeným věcem. Přijetím financí od žalované na bankovní účet žalobkyně však došlo ke smísení financí žalované s financemi žalobkyně a nelze tedy vůbec určit, vlastníkem kterých financí má být žalobkyně, resp. o jakých financích se v tomto řízení hovoří. Z procesní opatrnosti se žalovaná dále vyjádřila i k důvodům, kvůli kterým pokládá všechny tři uzavřené Smlouvy o úvěru za neplatné. 3. V návaznosti na vyjádření žalované žalobkyně změnila svůj žalobní petit, a nadále požadovala, aby soud určil, že žalobkyně platně uzavřela se žalovanou smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] – 3 a dále aby určil, že žalobkyně oprávněně na základě těchto smluv přijala od žalované plnění jí náležící po právu. Změna petitu byla usnesením zdejšího soudu ze dne 7.7.2021, č.j. 8 C 24/2021-127 připuštěna. 4. U ústního jednání, nařízeného ve věci na 24.6.2021 žalobkyně na svém návrhu setrvala, žalovaná svoji účast na tomto jednání omluvila. K jednání nařízenému ve věci na 7.9.2021 se nedostavil žádný z účastníků a soud proto věc rozhodl v jejich nepřítomnosti. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav popsaný v žalobě s tím, že v případě smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] byla účastníky sjednána RPSN ve výši 2 686,49 % ročně a v případě smlouvy o úvěru [číslo] činila RPSN 3 142,15 % ročně, dále smlouvy žalovanou zavazovaly v případě opožděné platby uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den zpoždění z nesplacené jistiny úvěru. Z povrzení o provedení transakce (čl. 63, 64 a 66) bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne 13.2.2019 částku 1 500 Kč, dne 13.3.2019 částku 1 500 Kč a dne 2.5.2019 částku 1 000 Kč. Z návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem bylo zjištěno, že žalovaná návrhem ze dne 5.10.2020 zahájila řízení před finančním arbitrem dle ust. § 8 zák. č. 229/2002 Sb., v němž se domáhala určení, že smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] které se žalobkyní uzavřela, jsou neplatné a dále žádala, aby byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit jí částku 3 988 Kč s tím, že se jedná o bezdůvodného obohacení, které žalobkyně na základě neplatných smluv na její úkor získala. Z ústního vyjádření Finančního arbitra ze dne 10.2.2021 má soud za prokázané, že k tomuto okamžiku nebylo řízení před ním ukončeno, ale bylo zastaveno až rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 17.4.2021, právě z důvodu probíhajícího řízení před soudem. 6. Podle ustanovení § 1 písm. c) zákona č. 229/2002 Sb., je k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů příslušný též finanční arbitr, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a věřitelem nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby. 7. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na určení, že platně uzavřela se žalobkyní v žalobě specifikované smlouvy o úvěru a že plnění, které od žalované na základě těchto smluv přijala, přijala po právu, ale naopak má za to, že v daném případě zde naléhavý právní zájem dán není. Tvrzení žalobkyně, že jsou s ohledem na probíhající řízení před Finančním arbitrem ohrožena její práva a její právní postavení se stává nejistým, má soud za zcela zavádějící. Pokud žalovaná podala k Finančnímu arbitrovi návrh na zahájení řízení, ve kterém by bylo určeno, že v žalobě specifikované smlouvy, které se žalobkyní uzavřela, jsou neplatné a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit jí částku 3 988 Kč, nejedná se ze strany žalované o svévolné uplatňování práva, ale o zákonem aprobovaný způsob, jak se svého práva domoci, přičemž právě takto koncipovaným návrhem se lze dobrat definitivního ukončení sporu, neboť ať už by bylo návrhu vyhověno, nebo byl zamítnut, nebylo by k nápravě vztahů mezi účastníky třeba vyvolat další soudní řízení. To naopak neplatí pro projednávanou žalobu, u které v případě, že by došlo k zamítnutí návrhu, by byla žalovaná nucena domáhat se svého práva následně dalším návrhem na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní. Postupem žalované nebylo žalobkyni ani odejmuto právo na řádné projednání věci před příslušným soudem, když toto