9 C 70/2020-28 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 41 846 Kč s odůvodněním, že uplatňovaný nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb nájemného a zálohy na služby související s užíváním bytu [číslo] nacházejícího se ve III. nadzemním podlaží v domě na adrese [adresa], [PSČ] [obec], a to za období od února do července 2020 po 4 992 Kč měsíčně, za srpen 2020 ve výši 2 270 Kč a dále za září a říjen 2020 po 4 812 Kč za měsíc. Ve věci byl dne [datum] vydán zdejším soudem platební rozkaz č.j. 9 C 70/2020-16, proti kterému podal žalovaný dne [datum] včasný odpor. V něm uvedl, že nárok uplatnění v žalobě zcela uznává. Zároveň navrhl stanovení splátkového kalendáře s tím, že může splácet částku 1 500 Kč a stávající nájemné. Následně pak žalovaný uvedl, že nesouhlasí s vydáním rozsudku pro uznání, neboť nájemné a zálohy na služby za měsíc leden 2021 již uhradil. Dříve nevěděl, kam dlužnou částku na nájemném hradit, avšak od února 2021 ji bude zasílat na účet žalobkyně. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že s navrhovaným splátkovým kalendářem nesouhlasí, když žalovanému dosud nic nebránilo, aby svůj dluh, byť ve splátkách hradil. Naopak žalovaný neuhradil ničeho za užívání předmětného bytu ani v měsících listopad a prosinec 2020. Pokud pak žalovaný provedl platbu v lednu 2021, jednalo se pouze o zaplacení aktuálního nájemného a záloh na služby, dluh však ani částečně uhrazen nebyl. Nelze tak uvěřil jeho tvrzení, že v současné době bude vedle plateb nájemného dále hradit i splátky svého dluhu. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Protože žalovaný výslovně uznal uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nároky z nájemní smlouvy - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno. Soud v dané věci předesílá, že v případě výslovného uznání dluhu má soud povinnost rozsudkem pro uznání rozhodnout. Protože žalobce s plněním dluhu ve splátkách nesouhlasil a soud se ztotožnil s jeho názorem, že nelze uvěřit tvrzení žalovaného o tom, že bude splátky svého dluhu řádně hradit, když dosud na svůj dluh ničeho neuhradil, přičemž neuvedl žádný relevantní důvod, který by tomu bránil, nevyhověl soud návrhu žalovaného na stanovení splátkového kalendáře a lhůtu k plnění určil jako běžnou třídenní, dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 271 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 093 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 846 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.