11 C 136/2021-16 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovanou dne 29. 10. 2007 uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na základě které jí poskytla částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná ve smlouvě zavázala spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 880 Kč splácet v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Žalovaná splátky neplatila řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostala do prodlení. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou o půjčce ze dne 29. 10. 2007 [číslo] je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se žalovanou uzavřela platnou smlouvu o půjčce, na základě které jí poskytla výše uvedenou částku, kterou se žalovaná ve smlouvě zavázala spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020, o čemž byla žalovaná informována písemným oznámením. Podle § 657 občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Protože bylo prokázáno, že byla mezi shora uvedenými smluvními stranami uzavřena smlouva o půjčce a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že žalovaná nesplatila dluh vzniklý z předmětné smlouvy, tak soud žalobě vyhověl, když aktivní legitimace žalobkyně vznikla platným a účinným postoupením pohledávky ze dne 18. 12. 2020. Podle ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, jde-li o prodlení se splněním peněžitého dluhu má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výše úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení vždy z nesplacené části dlužné částky ve výši stanovené v nařízení vlády číslo 142/1994 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 499 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 321 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 020 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.