11 C 146/2021-43 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 460 Kč a s poplatkem ve výši 2 375 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetové domény dne 6. 8. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku úvěrový rámec do výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku ve výši 15 000 Kč splatit včetně sjednaných úroků, což však neučinila. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně předložila jako důkaz o uzavření smlouvy dokument označený jako Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 6. 8. 2018. Obsahem tohoto dokumentu je závazek původního věřitele poskytnout žalované částku 35 000 Kč a závazek žalované tuto částku splatit včetně smluvního úroku ve výši minimální splátka, kterou tvoří 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu. Z výpisu z bankovního účtu původního věřitele, že původní věřitel žalované zaslal částku ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni, čímž byla i prokázána aktivní legitimace žalobkyně. V předmětné věci se žalobkyni nepodařilo prokázat, že došlo k uzavření předmětné smlouvy s uvedeným obsahem, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyní předložený dokument byl akceptován žalovanou, protože nebyla doložena věrohodná identita jednající osoby (žalované) a nebyla prokázána ani spolehlivost záznamů o právních jednáních v elektronickém systému původního věřitele, neboť nebylo ničím doloženo, že jsou skutečně prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Proto ani soud nemohl k tomuto dokumentu přihlížet. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 15 000 Kč. Proto soud v souladu s § 2993 o. z. rozhodl, že žalovaná je povinna vydat částku, o kterou se obohatila, a to i včetně úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve výroku II. rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o zastavení řízení v částce 8 835 Kč, když žalobkyně podáním ze dne 14. 2. 2022 vzala žalobu v tomto rozsahu zpět. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %, když v tomto rozsahu bylo řízení z důvodu zpětvzetí zastaveno). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.