11 C 152/2020-82 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, jímž by byla žalovaným [příjmení] [celé jméno svědkyně] a [celé jméno žalovaného] uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 799 000 Kč s odůvodněním, že dne 1. 9. 2003 žalobce žalovaným poskytl v této výši půjčku na rekonstrukci rodinného domu na adrese [adresa žalovaného, svědkyně, žalobce a svědkyně]. [příjmení] ve výši 599 000 Kč byla převedena na účet žalované a částka ve výši 200 000 Kč byla poskytnuta v hotovosti. Půjčka byla splatná ke dni 31. 12. 2018. Vzhledem, k tomu, že finanční prostředky byly poskytnuty v době trvání manželství žalované a žalovaného, spadá tento závazek do společného jmění manželů. Ke dni podání žaloby nebylo ze strany žalovaných na úhradu této půjčky ničeho uhrazeno. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz obsahující i výzvu k odůvodnění případného odporu, resp. vyjádření k věci. Druhá žalovaná se ve věci nevyjádřila, proto bylo dne 18. 1. 2021 o nároku žalobkyně ve vztahu k žalované [příjmení] [celé jméno svědkyně] rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 2. 2021. 3. Žalovaný [celé jméno žalovaného] proti platebnímu rozkazu podal odpor, který následně odůvodnil tím, že v době vzniku tvrzeného dluhu byl v manželském poměru s prvou žalovanou, nicméně tento dluh není součástí zaniklého společného jmění manželů, neboť žalovaný o tomto dluhu nevěděl. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení, když k poskytnutí půjčky žalované mělo dojít již v roce 2003 a ze žalobcem předložených důkazů není zřejmé, jaká byla sjednaná splatnost půjčky a zda vůbec byla sjednaná. Z předloženého výpisu z účtu pak nevyplývá, jaký byl účel převodu částky 599 000 Kč z účtu žalobce na účet žalované a z žádných důkazů nevyplývá, že žalobce předal žalované v hotovosti 200 000 Kč. Nebyl ani prokázán smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaní [příjmení] [celé jméno svědkyně] a [celé jméno žalovaného] byli od roku 2001 do roku 2018 manželé. 5. Ze smlouvy ze dne 19. 3. 2003 soud zjistil, že žalobce žalovaným prodal rodinný dům nacházející se na adrese [adresa žalovaného, svědkyně, žalobce a svědkyně], a to za 800 000 Kč. 6. Z výpisu z účtu číslo [bankovní účet] vyplývá, že ten je veden na žalobce. Dne 1. 9. 2003 byla realizována odchozí platba ve výši 599 000 Kč na účet [bankovní účet]. Z výpisu z posledně citovaného účtu vyplývá, že ten je veden na [celé jméno svědkyně]. Předmětná platba ve výši 599 000 Kč byla připsána na tento účet 2. 9. 2003. 7. Z výpovědi [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že žalobce neměl dostatek finančních prostředků, finančně na to nebyl dobře, nicméně žalovaným daroval rodinný dům, resp. ho nedaroval, nýbrž na ně převedl, a to za účelem, aby mohli čerpat hypotéční úvěr. Peníze z hypotéky banka převedla žalobci, který je následně převedl žalovaným. Hypotéku pak spláceli žalovaní. O tomto ví, protože ona pomáhala úvěr sjednávat. Při jednání o úvěru byl přítomen i žalovaný, který se na jednání podílel, protože měl zájem, aby mohli bydlet. [příjmení] ve výši 800 000 Kč měla být dle svědkyně určena jako zástava bance k poskytnutí jiného úvěru. 8. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalobce žalovaným prodal rodinný dům za 800 000 Kč s tím, že následně žalovaným tuto částku půjčil na rekonstrukci. To se dozvěděla od paní [celé jméno svědkyně]. Následně v roce 2016, když byla na návštěvě u [anonymizováno], žalobce řekl, že peníze mají vrátit do roku [rok]. 9. Ve věci vypovídala již jako svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně]. Ta uvedla, že s žalovaným byli manželé. Žalobce je její otec, se kterým se domluvili, že jí a jejímu manželovi prodá rodinný dům, který zrekonstruují. Protože neměli dostatek finančních prostředků na rekonstrukci, domluvili se v roce 2003, že jim žalobce půjčí 800 000 Kč O tom, kdy mají peníze vrátit, se nebavili. Až v roce 2016 jim žalobce řekl, že mají peníze vrátit do dvou let. 10. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalobce zapůjčil 800 000 Kč žalovaným v roce 2003. Ona o tom nevěděla, nesouhlasila by s tím. Žalovaní měli půjčku splácet, až na ní budou mít. 11. Ve věci byl vyslechnut i žalobce, který uvedl, že žalovaným zapůjčil částku ve výši 800 000 Kč na rekonstrukci rodinného domu, který jim prodal. Na tom se domluvili a zrealizovali v roce 2003. Peníze tehdy nepotřeboval, když však sjednávali půjčku, tak se bavili o tom, že by chtěl vrátit peníze za deset let. Přesný termín však neřekl. Peníze chtěl vrátit, až na to žalovaní budou mít. Po deseti letech to nechtěl vracet, jen to chtěl řešit. Řešit to začal a v roce 2016, kdy žalované vyzval k jejich vrácení. 12. Žalovaný při svém účastnickém výslechu popřel, že by si nějaké peníze od pana [celé jméno žalobce] půjčoval. 13. Soud se, co se týče právního posouzení, nejprve zabýval tím, jaký právní předpis je v dané věci použitelný. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 14. Předmětný vztah mezi účastníky dle tvrzení žalobce vznikl přede dnem nabytí účinnosti shora citovaného zákona, soud tak v souladu se shora citovanými ustanoveními aplikoval občanský zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen SOZ). 15. Podle § 657 SOZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 16. Z kupní smlouvy je zřejmé, že žalovaní od žalobce koupili rodinný dům. Z výpisu z účtu žalobce a žalované je patrné, že po prodeji předmětného domu žalobce žalovaným zaslal částku 599 000 Kč. Ze shodných výpovědí [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] má soud za prokázané, že v roce 2003 žalobce žalovaným skutečně poskytl částku 800 000 Kč, když jejich výpověď je podložena shora uvedeným výpisem z účtu, z něhož vyplývá poskytnutí prostředků na účet žalované ve výši 599 000 Kč. Poskytnutí zbylé částky má soud též za prokázané výpovědí svědků, kteří byly ohledně poskytnuté částky ve shodě. V tomto směru soud má za podstatné uvést, že žalovanému neuvěřil, že si finanční prostředky od žalobce nepůjčil, že neměl povědomí o tom, že tyto žalobce poskytl na účet žalované, když v té době byli manželé a začali s rekonstrukcí domu. Jen stěží si lze představit situaci, kdy by za těchto okolností žalovaná o poskytnutí takové částky žalovanému neřekla, nebavili se o tom. Naopak důvod poskytnutí předmětné částky tak, jak jej popsali jednotliví svědkové i žalobce, se jeví soudu jako logický a pravděpodobnější, než tvrzení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný popíral poskytnutí jakékoli částky, pak se ani nemohl vyjádřit, z jakého titulu byla předmětná částka žalobcem poskytnuta. Žalobce však neunesl důkazní břemeno ohledně jeho tvrzení, že splatnost půjčky byla sjednána k 31. 12. 2018. To nevyplývá z tvrzení žádného ze svědků a ani dokonce ani z tvrzení žalobce, který u jednání vypověděl, že termín splatnosti při poskytnutí půjčky sjednán nebyl. Jak sám uvedl, chtěl to řešit až za deset let, až na to žalovaní budou mít. Řešit to však začal až v roce 2016. 17. Podle § 100 odstavce 1 SOZ právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. Podle § 101 SOZ pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 18. Podle § 563 SOZ, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 19. V předmětné věci došlo k poskytnutí částky oběma žalovaným již v roce 2003. Vzhledem k tomu, že při uzavírání smlouvy o půjče nebyla sjednaná splatnost, mohl žalobce své právo volby uplatnit kdykoli, tedy i ihned po poskytnutí půjčky. Protože již v tomto okamžiku mohl žalobce své právo uplatnit, počala běžet tříletá promlčení doba, která uplynula již v roce 2006. Žalobce však své právo uplatnil až v roce 2016, kdy bylo toto právo již promlčené. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení, soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. 20. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 150 občanskéh