11 C 90/2022-84 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 1 950 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím internetové domény dne 10. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit včetně sjednaných úroků, celkem částku 1450 Kč do jednoho měsíce, což však neučinila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze žalobkyní předložených smluv (rámcová smlouva a smlouva o úvěru) soud zjistil, že ty nebyly podepsány žalovanou. Ostatně to ani žalobkyně netvrdila. Toliko popsala způsob uzavírání smlouvy. V předmětné věci se žalobkyni nepodařilo prokázat, že došlo k uzavření předmětné smlouvy s uvedeným obsahem, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyní předložený dokument byl akceptován žalovanou, protože nebyla doložena věrohodná identita jednající osoby (žalované) a nebyla prokázána ani spolehlivost záznamů o právních jednáních v elektronickém systému žalobkyně, neboť nebylo ničím doloženo, že jsou skutečně prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Proto ani soud nemohl k tomuto dokumentu přihlížet. Nic na této skutečnosti nemění ani fakt, že žalobkyně následně zasílala sms zprávy na telefonní číslo, které dle tvrzení žalobkyně užívá žalovaná. Je třeba upozornit, že verifikační platba, jímž měla být potvrzena identita žalované a měla být schválena úvěrová smlouva, byla zaslání cca 2 měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy. Z potvrzení o provedené platbě však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 1 000 Kč. 4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 1 000 Kč. Vzhledem k tomu že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, resp. že došlo k akceptaci obsahu smlouvy ze strany žalované, došlo tím k jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Soud přiznal žalobkyni i právo na náhradu vynaložených nákladů na uplatnění a vymáhání pohledávky, a to v souladu s ustanovením § 513 občanského zákoníku. Proto soud v souladu s § 2993 o. z. rozhodl, že žalovaná je povinna vydat částku, o kterou se obohatila, a to i včetně úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Naopak soud zamítl žalobu co do částky odpovídající žalobou požadovaných úroků, poplatků a smluvní pokuty, neboť nebylo prokázáno, že došlo k jejich sjednání, zda jejich výši žalovaná akceptovala. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 198,10 Kč, přičemž tato částka představuje 28,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,15 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.