4 C 10/2022-35 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30.11.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 49 967 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli celkem 3 smlouvy o půjčce, a to smlouvu ze dne 5.4.2010, [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 6 688 Kč v 60 týdenních splátkách po 248 Kč. Na svůj dluh však zaplatil pouze částku 14 427 Kč. Ačkoli byl žalovaný k úhradě svého dluhu opakovaně vyzýván, do podání žaloby ničeho dalšího neuhradil. Druhá smlouva [číslo] byla uzavřena dne 29.7.2010 a právní předchůdce žalobce na jejím základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 630 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 195 Kč. Na tento svůj dluh však žalovaný celkem zaplatil pouze částku 8 304 Kč. Dále pak mezi sebou právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 1. 2011 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 25 080 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 831 Kč (úroková sazba činila 210 % ročně), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 700 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 549 Kč. Celkovou částku zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 918 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 3. 2012. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku 5 700 Kč, poté už nezaplatil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 byly všechny tři pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný informován. 2. Podáním ze dne 22.4.2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 326 Kčs příslušenství zpět s tím, že uvedený dluh se váže ke smlouvě o půjčce [číslo] která však nebyla žalobkyní dohledána. Usnesením ze dne 28.4.2022 ze dne 4 C 10/2022-18 soud v tomto rozsahu řízení zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a tento s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. Žalovaný se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.) 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena dne 5. 4. 2010 smlouva o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 8 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 6 688 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 248 Kč RPSN pro uvedenou půjčku tak činila 228,66 %. Dále soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena dne 9. 1. 2011 smlouva o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 25 080 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 831 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 210 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 700 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 549 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 918 Kč RPSN pro uvedenou půjčku tak činila 219,5 %. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením datovaným dne 26. 2. 2016, ve kterém byl zároveň vyzván k úhradě svého dluhu ve lhůtě 10 dnů od obdržení oznámení. Dle podacího lístku bylo oznámení žalovanému odesláno dne 11. 3. 2016. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzývána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 5. 11. 2021, kdy z dodejky české pošty bylo prokázáno, že upomínka byla odeslána dne 17. 1. 2019. Žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do 23. 1. 2019. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutou půjčkou [číslo] uhradil celkem částku 14 427 Kč a v souvislosti s poskytnutou půjčkou [číslo] celkem částku 5 700 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 7. Jelikož dne 1.1.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník, zkoumal soud, dle jakého právního předpisu bude ve věci postupovat. Podle § 3028, odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce třetího, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. K takové dohodě mezi účastníky zjevně nedošlo. 8. Dle § 657 občanského zákoníku platného do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Dle § 39 občanského zákoníku platného do 31.12.2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Ze shora uvedených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly platně uzavřeny shora uvedené smlouvy o půjčce. Předmětnými smlouvami bylo prokázáno, že žalovanému byla za úplatu v celkové výši 6 6888 Kč poskytnuta částka 8 000 Kč, resp. za úplatu v celkové výši 25 080 Kč poskytnuta částka 30 000 Kč, v obou případech se splatností 60 týdnů. Náklady na každou z půjček tak celkem činily více než polovinu poskytnutých finančních prostředků při celkové době splácení přesahující jeden rok. Roční procentní sazba nákladů obou těchto půjček, přesahovala 210 %. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku, platného do 31.12.2013. Souhrnné poplatky soud posoudil jako kapitalizovaný úrok. Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a nepodléhala žádnému omezení. I zde se uplatnilo ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku platného do 31.12.2013, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 11. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou. V přezkoumávané věci souhrnný poplatek byl sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky. Z obsahu spisu je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce jako smlouvu spotřebitelskou. Smlouva spotřebitelská musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se roční procentní sazba nákladů pohybovala v rozmezí 15 % - 17 % za jeden rok, tak pokud by soud připustil, že při nebankovní půjčce se může jevit přiměřenou i úroková sazba trojnásobně až čtyřnásobně vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit roční procentní sazbu nákladů ve výši maximálně 60 % za jeden rok. Soud v da