4 C 125/2021-44 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 59560 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkami 2 208,33 Kč a 1 607,56 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení z částek 30 000 a 15 641,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, dále s úrokem kapitalizovaným částkami 4 211.29 Kč a 3 073,65 Kč, dále s úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 15 641,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobce – [právnická osoba] se žalovaným dne 2. 3. 2019 uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 12 000 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč, poslední splátka měla být uhrazena 25. 4. 2020. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na tuto smlouvu uhradil 14 550 Kč. Právní předchůdkyně žalobce – [právnická osoba] se žalovaným dne 17. 11. 2018 uzavřeli další smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 24 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 4 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 9 600 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 720 Kč, poslední splátka měla být uhrazena 11. 1. 2020. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na tuto smlouvu uhradil 23 090 Kč. 2. Shora citované doložené smlouvy o úvěru potvrzují tvrzení žalobce o jejich uzavření mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným. RPSN u sjednaných úvěrů činí 206,15 %. Ze smluvních podmínek obou smluv, které se liší toliko výší poskytnutého úvěru a výší ceny za jeho poskytnutí, se podává, že zákazník se zavazuje platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně, a to v místě bydliště zákazníka. Nárok z výše uvedených smluv přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Ve věci 20 Cdo 2897/2017 Nejvyšší soud ČR judikoval, že běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Soud konstatuje, že stejný závěr platí i pro zápůjčku. 6. Soud došel k právnímu názoru, že výše uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Z doložených smluv totiž soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr, který spolu se všemi poplatky byl povinen splatit ve lhůtě cca jednoho roku. Uhradit měl téměř dvojnásobek, tomu odpovídá RPSN. Soud konstatuje, že z doložených smluv je zřejmé, že žalovaný neměl jinou možnost, než zvolit hotovostní výběr splátek v místě jeho bydliště. Doložená smlouva sama nemá na výběr jinou možnost splácení než v hotovosti v bydlišti žalovaného, tedy např. volbu obvyklé bezhotovostní platby. Všechny výše uvedené poplatky spojené s úvěrem jsou spolu se sjednaným úrokem odměnou za poskytnutí úvěru, tedy faktickým úrokem. Ujednání o takovém navýšení má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku, platného od 1. 1. 2014. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání zápůjčky či úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednané navýšení (a tomu odpovídající sazbu ročních procentních nákladů) uvedeného úvěru, které je zcela nemravné a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se úroková sazba nákladů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8,00- 10,00 % za jeden rok (dle statistických údajů [obec] národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní zápůjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3 x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbou ve výši okolo 30 % za jeden rok. Žalobkyně však požadovala několikanásobně více a z tohoto pohledu se výše faktického úroku poskytnuté zápůjčky jeví jako nepřiměřená (nemravná). 7. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o všech poplatcích s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva. 9. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 54 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně vrátil na obě smlouvy 37 648 Kč. Proto soud vyhověl žalobě pouze v části nevrácené jistiny ve výši 16 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbylé části žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl v § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, když sice žalovaný měl převážný úspěch ve věci (a to v poměru tří čtvrtin), avšak s ohledem na to, že mu byl státem ustanoven opatrovník, jemu žádné náklady náhradu nákladů nevznikly. Proto bylo rozhodnuto toliko o poměru, v jakém byl žalovaný úspěšný, resp. na jakou relativně vyjádřenou náhradu nákladů má právo, avšak nemohl rozhodnout o konkrétní částce.