4 C 15/2022-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 4 379 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 25. 5. 2020 do 9. 10. 2020, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 5. 2020. Vydaný elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto usnesením ze dne 7. 1. 2022 zrušen. Žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla doručena i žalobkyni. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o. s. ř., a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Smlouvou [číslo] ze dne 25. 5. 2020 bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 4AM [číslo]. Pojistné mělo být hrazeno čtvrtletně po 2 919 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 25. 5. 2020. Z tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 25. 5. 2020 do 9. 10. 2020 v celkové výši 4 379 Kč. Toto tvrzení žalovaný nevyvrátil. Dopisem žalobkyně adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby dlužné pojistné doplatil ve stanovené lhůtě s tím, že pokud tak neučiní, pojistná smlouva zanikne. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb. pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka. Podle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. má pak pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 25. 5. 2020 do 9. 10. 2020, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 379 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jak již bylo uvedeno výše, elektronický platební rozkaz ze dne 16. 12. 2021, vydaný zdejším soudem pod č.j. EPR 294099/2021-6 se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl zrušen. S ohledem na požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů řízení ve výši 5 482 Kč považuje soud za nutné uvést, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., které bylo s účinností od 1. 7. 2014 vtěleno do advokátního tarifu nejen s ohledem na závěry Ústavního soudu, např. III ÚS 727/2000 ze dne 17. 5. 2001, ale i s ohledem na skutečnost, že náklady řízení mnohdy několikanásobně přesahovaly žalovanou částku.Taktomu v projednávané věci není, ale soud má přesto za to, že se jedná zcela jasně o řízení, vycházející z tzv. formulářové žaloby, tedy o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem, podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení představuje peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně je pojišťovacím ústavem, který podává žaloby stejného typu po řadu let. Od doby, kdy lze podat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zvláštním ustáleném vzoru, se v něm, kromě označení účastníků, typu pojištění, žalované částky či úroků z prodlení a výše nezaplaceného pojistného, prakticky nic nemění. Soud má proto za to, že se jedná o typický příklad řízení, které mělo ministerstvo spravedlnosti na mysli, když byla vyhláška č. 120/2014 Sb. přijímána a nevidí proto důvod, proč by pro splnění všech uvedených podmínek nemělo být ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu aplikováno.