4 C 168/2020-40 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 31.10.2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 040 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 3.9.2015 uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku 400 Kč, která byla započtena na úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 převedl původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požadovala žalobou zaplatit částku 10 040 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 532,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 542,38 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč jdoucí od 7.12.2019 do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč jdoucí od 7.12.2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 2. Následně bylo ve věci zjištěno, že je u zdejšího soudu vedeno řízení o omezení svéprávnosti žalovaného, a usnesením ze dne 16.2.2021, č.j. 4 C 168/2020-12 bylo proto řízení přerušeno. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4.10.2021, č.j. 4 Nc 601/2020-72 soud omezil žalovaného ve svéprávnosti mimo jiné tak, že není způsobilý právně jednat, pokud jde o nakládání s finančními prostředky a majetkem, jehož hodnota přesahuje 500 Kč týdně, když bylo zjištěno, že posuzovaný trpí bipolární afektivní poruchou, v jejímž důsledku má mentální schopnosti a není schopen právních jednání, aniž by mu nehrozila závažná újma. 3. Podáním ze dne 23.2.2022 vzala žalobkyně částečně svoji žalobu zpět, a to co do výše poplatku 4 040 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 6.12.2019 ve výši 1 532,18 Kč, kapitalizovaného úroku do 6.12.2019 ve výši 4 542,38 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč jdoucím od 7.12.2019 do 30.10.2020 a co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9.3.2022, č.j. 4 C 168/2020-26 bylo v tomto rozsahu řízení zastaveno. 4. K jednání nařízenému na 3.11.2022 se žalující strana nedostavila a z jednání se omluvila s tím, že souhlasí s projednáním věci v její nepřítomnosti. Opatrovník žalovaného žádal zamítnutí žaloby, když poukazoval na skutečnost, že žalovaný nebyl schopný uvedenou smlouvu s ohledem na svůj zdravotní stav uzavřít, a ta je proto neplatná. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav popsaný v žalobě, tedy že žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou 6 000 Kč zavázal uhradit poplatek ve výši 4 440 Kč představující úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 2 400 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 10 440 Kč, a to ve formě 58 týdenních splátek po 180 Kč RPSN v tomto případě činila 195 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem částku 400 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal, že na svůj dluh uhradil jinou částku, ale nestalo se tak. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč uhradit dále částku 4 440 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Toto je také patrné i z té skutečnosti, že ač žalovaný neuhradil větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobkyní požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl vůbec žádné náklady. Z úřední činnosti je soudu rovněž známo, že výše poplatku za hotovostní inkaso splátek právního předchůdce žalobkyně, se více než podle počtu splátek, které byl vydlužitel povinen uhradit, odvíjí od výše zápůjčky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 65 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2015 činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. 7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám z titulu bezdůvodného obohacení. Soud se proto dále podrobněji nezabýval duševním stavem žalovaného v době uzavření zápůjčky, neboť jakýkoli závěr v tomto směru by nemohl konečné rozhodnutí ovlivnit. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 6 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku 400 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 5 600 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že žalobkyně jeho úhradu po úpravě svého žalobního petitu požaduje ode dne podání žaloby, tedy od 31.10.2020. Od tohoto data byl zákonný úrok z prodlení žalobkyni soudem přiznán. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. 8. Co do požadované částky 400 Kč nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku). 9. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalobkyně i žalovaný byli v řízení přibližně stejně úspěšní, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.