4 C 38/2022-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 063 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dnech 15. 3. 2021 a 12. 4. 2021 využila žalovaná přepravních služeb Českých drah, aniž zaplatila jízdné. Vydaný elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto usnesením ze dne 22. 2. 2022 zrušen. Žaloba byla žalované ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Zároveň byla žalovaná vyzvána, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřila a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a nabídla důkazy k prokázání svých tvrzení. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o. s. ř., a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav byl v dané věci zjištěn ze zápisu se zaměstnancem a z hlášenky o provedené přepravní kontrole, z níž vyplývá, že dne 12. 4. 2021 cestovala žalovaná vlakem [číslo] směr [obec], aniž by zaplatila jízdné. Jízdné ani přirážku k jízdnému při kontrole nedoplatila a neučinila tak ani po zaslání výzvy. Ze zápisu se zaměstnancem a z hlášenky o provedené přepravní kontrole, z níž vyplývá, že dne 5. 4. 2021 cestovala žalovaná vlakem [číslo] směr [obec], aniž by zaplatila jízdné. Jízdné ani přirážku k jízdnému při kontrole nedoplatila a neučinila tak ani po zaslání výzvy. Výše jízdného 37 Kč a 26 Kč byla doložena tarifem pro vnitrostátní dopravu a výše přirážky k jízdnému 1 000 Kč byla doložena ceníkem přirážek a poplatků za porušení přepravních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2021, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a seznamem postoupených pohledávek bylo doloženo, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, může pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Výše přirážky podle odstavce 6 citovaného ustanovení stanoví dopravce v přepravních podmínkách, tato nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč. V daném případě byla přirážka stanovena částkou 1.000 Kč, což je v souladu se zákonem. Podle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu [číslo] Sb. - § 4 cestující je povinen mít jízdní doklad, kterým se poukazuje pro účely kontroly po celou dobu plnění přepravní smlouvy, to je po dobu jízdy ve vozidle. V dané věci je zřejmé, že žalovaná využila služeb právního předchůdce žalobce, aniž by zaplatila stanovené jízdné a soudu proto nezbylo, než žalobě vyhovět, když podle přepravních podmínek, má žalobce právo i na přirážku k jízdnému. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 063 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.