4 C 39/2022-36 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit částku 47 121,10 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce – společnost [právnická osoba] s žalovaným dne 19. 11. 2019 uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr nejpozději do 19. 9. 2021. Žalovaný úvěr do data splatnosti neuhradil. Žalobkyně požadovala přiznání nákladů řízení ve výši 13 937,60 Kč. Soud ve věci vydal dne 31. 1. 2022 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 11091/2022-5, který se však nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením ze dne 22. 2. 2022 č. j. EPR 11091/2022-7 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dálkovým způsobem s právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru s maximálním úvěrovým rámcem 80 000 Kč, úrok 03941 % denně, splácení v měsíčních splátkách dle smlouvy a Obchodních podmínek. Z platební informace bylo zjištěno, že dlužná částka k datu splatnosti činí 47 121,10 Kč. Žalovaný úvěr neuhradil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek je zřejmé, že společnost [právnická osoba] převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud má za prokázaný skutkový stav tak, jak jej žalobkyně uvedla v žalobě a podpořila výše uvedenými důkazy. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek splnil a peněžní prostředky žalovanému poskytl, což bylo prokázáno smlouvou uzavřenou dne 19. 11. 2019 a následným převodem peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný je proto povinen splnit svůj závazek ze smlouvy, a to uhradit 47 121,10 Kč. Soudu tedy nezbylo, než rozhodnout tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu, přiznal soud žalobkyni i příslušenství, neboť dle § 1970 o. z. má právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tedy od 20. 9. 2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 937,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 886 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 121,10 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 960 Kč ve výši 2 091,60 Kč.