5 C 120/2022-27 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit výše uvedenou částku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne 30. 4. 2019 prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný se zavázal vrátit do 30. 6. 2019. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný neuhradil ničeho. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z výše uvedené smlouvy se podává, že výše jistiny i splatnost byla sjednána tak, jak uvádí žalobkyně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2021. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud posoudil věc podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, protože podstatou náležitostí smlouvy o úvěru je úplatnost, ve smlouvě však nebyly sjednány žádné úroky. Smlouva je tak neplatná. Žalobkyně ostatně sama alternativně navrhla posuzovat návrh z titulu bez důvodného obohacení, když požaduje vrátit pouze zaslanou jistinu. Žalovaný nevrátil ze zaslané částky ničeho, proto mu soud uložil povinnost uhradit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o tzv. formulářovou žalobu, žalobkyně podává u zdejšího soudu celou řadu skutkově shodných žalob, například ve věci 5 C 116/2022 nebo 5 C 158/2020) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.