5 C 131/2022-157 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 81 233,45 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 1 855,60 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 12,48 Kč, úrokem ve výši 15,4 % ročně z částky 80 333,45 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 80 333,45 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci dne 29. 3. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovaným částku ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaní zavázali spolu s úroky ve výši 15,4 % ročně hradit ve splátkách po 2 131 Kč měsíčně. Při jednání vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky převyšující bezdůvodné obohacení, z důvodu neprokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaných. Soud proto řízení částečně zastavil dle § 96 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ač jí žaloba i předvolání bylo doručeno do vlastních rukou dne 26. 10. 2022. Opatrovník žalovaného, ustanovený žalovanému dle § 29 odst. 3 o. s. ř. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 7. 2021 č. j. 20 C 23/2021-44, navrhl žalobu zamítnout z důvodu, že žalobkyně neprokázala splatnost úvěru, když netvrdila ani neprokazovala, za které měsíce žalovaní nezaplatili splátky, což bylo důvodem zesplatnění úvěru. Žaloba tak je předčasná. Dále namítl, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaných. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Smlouvou ze dne 29. 3. 2018 je prokázáno, že oba žalovaní s žalobkyní uzavřeli výše uvedenou úvěrovou smlouvu. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že částka 100 000 Kč byla zaslána účet žalovaného dne 29. 3. 2018. Žalobkyně doložila upomínky ze dne 29. 2. 2020, kterým oba žalované upozornili, že na jejich úvěru je dluh po splatnosti ve výši 8 493 Kč a poskytla jim lhůtu k úhradě tohoto dluhu do 1. 4. 2020, s poučením, že při neuhrazení bude přistoupeno k zesplatnění celého úvěru. Dále žalobkyně doložila navazující oznámení o zesplatnění úvěru. Poté, co žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, zůstal předmětem řízení nárok z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobkyně poskytla žalovaným částku 100 000 Kč a ti nevyvrátili tvrzení žalobkyně o tom, že uhradili pouze částku 57 183,40 Kč. Zároveň bylo prokázáno, že úvěrovou smlouvu podepsali oba žalovaní, jsou tak solidárními dlužníky. Dále bylo prokázáno, že částka 100 000 Kč byla žalovaným zaslána na jejich účet. Soud konstatuje, že považuje za prokázanou i splatnost celého úvěru, když žalobkyně doložila výzvy k úhradě, ze kterých jasně vyplývá, že ke dni 29. 2. 2020 žalovaní dlužili částku 8 493 Kč, tedy tři splátky + dále naběhlé příslušenství. Z toho důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila. Soud ovšem konstatuje, že nárok žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 42 816,40 Kč by byl prokázán i v případě, že by nebylo prokázáno platné zesplatnění úvěru. Žalovaní totiž nijak nevyvrátili a ani netvrdili opak k tvrzení, že od 17. 4. 2020 přestali úvěr hradit (k tomuto datu dle tvrzení žalobkyně byla započtena poslední platba žalovaných na úhradu jistiny). Od tohoto data nabíhal dluh každý měsíc o částku 2 131 Kč (což je výše splátky). Ke dni rozhodnutí soudu tak je splatná celá zbylá žalovaná částka. Soud proto vyhověl žalobě v části na zaplacení zaslané peněžní částky, po odečtení uhrazené části, spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po datu splatnosti uvedeného v upomínkách zaslaných žalovaným. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu s tím, že žalobkyně měla pouze cca 50% úspěch ve věci.