5 C 177/2022-11 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni výše uvedenou částku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 22. 9. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaná čerpala, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % a úroku ve výši rovněž 20 %, splatit měsíčními splátkami minimálně 1/5 jistiny. Po zesplatnění smlouvy je žalovaná povinna dle článku 6.5 smlouvy hradit úrokovou sazbu 8 % ročně, žalováno je 2 849 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, od 1. 1. 2022 úvěr nesplácela, žalobkyně proto k tomuto dni prohlásila celý dluh žalované za splatný. Ze smlouvy o úvěru uvedené shora, uzavřené distančním způsobem, má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli platnou úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované výše uvedenou částku, kterou se žalovaná zavázala splácet se sjednanými úroky ve výše uvedených měsíčních splátkách. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud došel ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr 5 000 Kč, ta však porušila splátkový kalendář. Proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a žalované tím vznikla povinnost splatit celý dluh, což neučinila. RPSN smlouvy je 519 %, dle ustálené judikatury u tzv. mikroúvěrů odůvodněné požadovat vyšší úroky než u úvěrů běžných, proto soud smlouvu neposoudil jako v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 212 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.