5 C 192/2021-17 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni výše uvedenou částku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy ze dne 29. 1. 2020, uzavřené žalovanou s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 250 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 13,9 % splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 392 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila celý dluh žalovaný za splatný ke dni 27. 1. 2021. Dluh sestává z neuhrazené jistiny ve výši 221 530,40 Kč, úroku ve výši 863 Kč, úroku z prodlení ve výši 863,04 Kč. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Smlouvou ze dne 29. 1. 2020 žalobce prokázal výše uvedená žalobní tvrzení. RPSN činí 15,42 %. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2021. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaný byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému výše uvedený úvěr, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného výše uvedeného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila a žalovanému tím vznikla povinnost splatit celý dluh. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 453,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 896 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 222 393,40 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 560 Kč ve výši 5 997,60 Kč.